Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Z Ferdinandova přes dvě vyhlídkové skály do Dobřečova

Sdílej na Facebooku

Autor: franlys

Sbírka: Mozaika z cest

Vloženo: 8.12.2016

Publikováno: 8.12.2016 09:33

Kategorie: Ostatní -> Reportáže

Anotace: Dokončení výletu z minula a odkaz na obrázky...


   Opuštěná kaplička u silničky pod Dobřečovskou horou je kromě dvou rekreačních domů dole u lesa jedinou připomínkou na zaniklou osadu Ferdinandov. Dědinka se rozprostírala se ve svahu půl kilometru pod hřebenem. Staré stromy aleje ohraničují v pravidelných rozestupech - vždy v páru naproti sobě - komunikaci, která je obklopena rozsáhlými pastvinami a pásy lesa a já věřím, že ta drsná krása tu bývala k vidění i za „života“ osady.


   U kaple se zastavím, rozhlédnu po kraji, a když pak na chviličku zavřu oči, najednou je mé vědomí přeneseno do minulosti:


    „Já se na to vykašlu!“ vykřikuje v šenku Hanz, od úst odfoukne pivní pěnu a osloví kamarády Dietricha a Franze. „Každou zimu jsme tu kvůli sněhu dlouhé měsíce odřezáni od zbytku světa, žijem tu jak zapadlí vlastenci a všechna naše dřina za zbytek roku je k ničemu. Vždyť vydělané prachy sotva stačí k holému živobytí. Nevím jak vy, ale já beru rodinu a padám vodcuď!“


   A jak řekl, tak i udělal. Kamarádi se též nechali přesvědčit. O něco později je následoval i zbytek osazenstva celkem dvanácti usedlostí, rozhozených kolem kapličky a hospody porůznu ve stráni.


   A to byl konec osady, kterou zde v roce 1775 založil hrabě Ferdinand Harrach a nechal ji osídlit Němci od Krušných hor.

 

   Ano – krásná poloha a výhledy nutně nezaručují také kvalitní život...


  

   Otvírám zraky a znovu si prohlížím osamělou kapličku. I ona měla po zániku osady namále a do životopisu si začala psát mnohem žalostnější stránky: její zvon se přestěhoval do kaple svaté Anny, součásti chrámu v Horním Městě, kde se musel spokojit s potupnou funkci umíráčku. Jenže ten zvon se při každém náhlém úmrtí alespoň radostně zahongal, kdežto kapli postihl mnohem krušnější osud.

    Když odtud zmizeli původní obyvatelé, začali ji využívat už jen pasáci stád, ukrývající se v ní před nepříznivým počasím. A po nich myslivci. Ti si z jejího interiéru učinili posed. Následovali vandalové, kteří bohužel nejsou až výdobytkem naší moderní doby. Z kaple se stala poloruina a vznášela se nad ní hrozba v podobě demoličního výměru.

    

     Ale pak se stal zázrak.

   Bývala ferdinandovská rodačka, františkánská řeholní sestra Assumpta z Opavy, se spojila s rodáky v Německu a ti uspořádali na záchranu kaple sbírku. Díky oživující finanční injekci se tu pak střídali dobrovolníci z Rýmařova a okolí, kaple byla opravena a v roce 1992 znovu slavnostně vysvěcena. A nyní v okolní překrásné jesenické krajině září jako vzácná perla, kterou tu i prve bývala...


    Tak. Nastal čas se s Ferdinandovem rozloučit, neboť z lesa na mne nedočkavě pomrkává velká skála, toužící po našem bližším kontaktu. Koketa jedna... však už jdu!


   Kousek za kaplí vybíhá vzhůru pastvinou zřetelně vyšlapaná pěšina, po níž se pustím i já.

  Prudké stoupání není nutné překonat na jeden zátah. Ba co to dím – byl by to hřích téměř smrtelný!

  Tady by mělo být povinností se co několik desítek metrů zastavit, otočit a z plné duše kochat stále se rozšiřujícím výhledem. Napřed je vidět jen okolí kaple a les, pak se nad ním vyloupne mohutná hradba Hrubého Jeseníku. Vlevo se při chůzi s pomalu přibývající nadmořskou výškou začíná otvírat pohled na kopečkovité Zábřežsko a Šumpersko. Ty nádherné modré kulisy větších vrchů vpravo patří nejvyšším vrcholům Hraběšické hornatiny. Vidím Volyni, Smrčník i „Kameňák“... pod nimi ostré hroty kuželovitých Rabštejnů. A napravo od nich ční z masívu Mazanců vrcholová skalní katedrála Maliníku, se kterou jsem měl možnost se před nějakou tou desítkou minut blíže seznámit.

    (Jen ta schůzka trochu smrděla krchovem...)


   Když dosáhnu vrcholu stoupání, pěšinka pokračuje podél remízku a najednou vkročí do něj. Pár metrů stoupání a najednou stojím na členitém temeni vyššího rulového skaliska, z něhož se na již zmiňované prvky krajiny otvírá díky okolnímu porostu intimnější a působivější výhled. Je nasměrován k sedlu Skřítek a jak maják vysoko ve svahu hory nad ním do okolí vysílají svou pozitivní energii bělostné kvarcitové útesy Ztracených kamenů.

   Když se dostatečně nasytím krásou viděného, opouštím vrchol skalní vyhlídky a obcházím skalisko proti směru hodinových ručiček. To ale musím za hranou dlouhého kamenného temene krkolomně sestoupit pod jeho úpatí. A projít se pod vysokou skalní stěnou. Odspodu nic moc, neboť je zarostlá křovinami a hustý pralesovitý porost brání také pohledu na nižší skalní výchozy v okolí. Okolo druhé strany skály se šplhám lesním svahem zase nahoru. Zpod kamene, kryjícím maličkou sluj, na mne vyjukne hlava anakondy. Tahle naštěstí na věky zkameněla...


   Krátce přes pastvinu k polní cestě, která téměř po vrstevnici probíhá mezi elektrickými ohradníky pastvin a spojuje Ferdinandov s blízkým, necelé dva kilometry vzdáleným Dobřečovem. Jen co vkročím na polňačku, dostávám se krátkým stoupáním k enklávě hustého lesa pod Dobřečovskou horou. Kdysi už jsme tady s Janou kráčeli a hledali (a le bezvýsledně) obě vyhlídkové skály. Tak jako tehdy, i dnes sestupuji po lesní cestě asi 200 metrů do hlubin hvozdu, a když nic kamenného v okolí nevidím, usedám na pařez a pouštím se do svačiny.

   Mezitím se v lese setmělo jako v noci, neboť nad stromy zrovna plují černé mraky. Už si říkám, že se na další průzkum vykašlu, ale najednou se kolem zase rozjasní.

 

    Stejně tak i v mozku: „No – gdyž už si tady, tož nebuď zhnilý a eště kúsek dole zéjdi! Gdyž to neuděláš, bude ťa to - to... mrzet!“


   I poslechnu hlas svědomí a dobře jsem udělal. Ono stačilo sestoupit ještě sto metrů, pak se vlevo objevil cíp louky a za ním hradbička smrkového lesa, vytvarována do podivného hrbu. Když jsem se hustým porostem prodral až téměř pod jeho temeno, narazil jsem na bizarní skalní výchozky. Pak jsem zamířil pod největší stěnu a byl víc než příjemně překvapen. Tahle tak zarostená nebyla, ba právě naopak! A byla na rozdíl od předešlé na první pohled mnohem půvabnější. Možná díky svému členitějšímu průběhu, ale hlavně kvůli těm doprovodným skalním satelitům v nejbližším okolí. Z vrcholu nižšího útesu se otevřel i výhled do krajiny, z dalšího zase na četné skalky v okolním lese, a když jsem se vydrápal na samotný vrchol, ocitl jsem se na druhé skalní vyhlídce. Tato byla kromě nádherného panorámatu krajiny obohacena i pohledem na tu první skálu u Ferdinandova. Což opačně neplatí...


   Hezké výhledy místy samozřejmě nabízí i polní cesta, směřující do Dobřečova. Ještě než jsem překonal stoupání na návrší, nabízející zor na cíl dnešní pouti, procházel jsem kolem pastviny, zaplněné barevným skotem. Kromě krav bílých a černých se tu nacházely i kravičky rezavé a i ty se srstí kombinovanou. Jakmile mne milá zvířátka zmerčila, zabučela a vydala se k plotu pozdravit.

  

     No vidíte – a potom že krávy nejsou společenští tvorové!

 

   Však jim tu musí být čučno: turistická trasa tudy nevede, sem tam se okolo na kole mihne jen nějaký vůl... a takový osamělý (a navíc putující pomalu a pěšky) je i pro ně raritou!

   S radosti nad tím, že vidí dalšího živého tvora, předvedly mi kravičky umění akvabelek a některé se (a to prosím bez úplaty!) rozestavily do seskupení, jaké zaujímají Top modelky. A zapózovaly!


   Jakmile se přede mnou otevřelo panoráma vesnice Dobřečov se známým vyhlídkovým vrchem Špičákem 778 m (střecha Moravy), vím, že je věcí slušnosti (i mou povinností) pozdravit staré dobré známé – skály u Dobřečova. Jejich krásnou hradbu tvoří amfibolitická břidlice a skrývají se v lesíku na dohled od mé polňačky. Pak už si procházím úpatí skal. Nejvýraznější z nich připomíná karikaturu koňské hlavy.

   Nejsem tu sám – opodál právě balí vercajk jakási horolezecká dvojice. Dáme se do řeči a oni mi nabídnou odvoz - protože jsou z Bruntálu, vracejí se domů přes Rýmařov. Jdeme tedy do blízkého Dobřečova, kde mají u kaple sv.Jana Křtitele zaparkováno auto. Tam se ještě na chviličku omluvím a běžím si ji vyfotit.

   Dobřečov je tak trochu zvláštní vesnice. Skoro celá je rozhozena okolo silnice, klesající do údolí Zlatého potoka a na návrší na nejvyšší bod obce se vešlo jen pár domů a kaple, vystavěná v historizujícím slohu v roce 1883.


   Nasedáme do auta. Kupodivu nejedeme na Horní Město, ale dolů k Bedřichovu. A pak po silničce, vedoucí proti toku Zlatého potoka a nahoru přes Ferdinandov. Alespoň jim tady z okna ukážu a popíšu cestu k těm dvěma (pro ně neznámým skalám), na bezlesém hřebenu odbočujeme doprava a přes miniosadu Stříbrné hory pokračujeme do Rýmařova.

 

   Poblíž hotelu Praděd mne vysazují, loučíme se a já pak zkratkou přes město pokračuji do penzionu Mary za manželkou, od níž to – pokud se prokecnu o tom extempore na Maliníku – dnes asi pořádně schytám!


 

   Bohužel – bobříka mlčení jsem po večeři u piva porušil a choť na mne zcela po právu udělala: „Ty ty ty!!“

 

 

 

      http://franti-franta.rajce.idnes.cz/2015_-_Z_Ferdinandova_pres_dve_vyhlidkove_skaly_do_Dobrecova/


 

 













< Předchozí dílo ve sbírceDalší dílo ve sbírce >
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (9 hlasů)

Mirarap - 1Blechovan - 1Vesuvanka - 1
1964JENNY - 1jamilao - 1ACARNIVORA - 1
fenestro - 1JariAgnes - 1andreina - 1

přečíst později

Komentáře

andreina | + 0 / 0
22.01.2017-14:46
Tak nejprve gratulka k zaslouženému tipu.
Osud osady je smutny a takových vesnic, ale i městeček duchu je rozseto po světě hodně. Jednou si je příroda opět vezme a jaké byly. Jen ta kaplička snad díky dobrým lidem zůstane.
Díky za další hezké vypraveni a fotečky. Jednuška.
franlys | + 0 / 0
16.12.2016-20:27
Šak vím, Jári. A díky!
JariAgnes | + 0 / 0
16.12.2016-20:16
Velká gratulka! :-) Četla jsem už dřív, ale komentuji až dnes...
Víc asi psát nemusím, však víš... :-)
franlys | + 0 / 0
9.12.2016-11:30
I tobě za nákuk děkuji, Zuzanko.
fenestro | + 0 / 0
9.12.2016-11:23
Tedy, Františku, přečetla jsem oboje a pokochala se obrázky, ale budu muset "ješče jednúc", abych si otevřela i mapu a znovuobjevovala, kudys to šel.
Rozumím tomu, že někdy jít sám a bez ženy je takové osvěžující a sálá tou svobodou, kterou každý chlap občas potřebuje a chytrá žena pochopí. Z toho je vidět, že jste oba rozumní, samozřejmě to předpokládá vzájemnou důvěru, protože když by to jeden zneužíval k nekalostem, tak to už je něco jiného.
Tak,ta Tip gratuluju a ještě se k oběma částem, až bude čas, vrátím.
franlys | + 0 / 0
9.12.2016-10:18
Za oboje ti, Jani, moc děkuju!
Vesuvanka | + 0 / 0
9.12.2016-10:17
Františku, gratuluji k Tipu, moc hezké je i fotoalbum, které doplňuje reportáž. Ty skály jsou úchvatné, stejně tak i okolní krajina. Napsala jsem Ti teď k fotkám další komentáře.
Díky za krásný zážitek :-)))
franlys | + 0 / 0
9.12.2016-8:46
Zlatá slova, Alex, pochopení pro toho druhého je základem každého vztahu. Děkuji za milou návštěvu.
ACARNIVORA | + 0 / 0
9.12.2016-3:48
Franto, především Ti gratuluji k tipu. Opět pěkné povídání, i s fotkami, zaujal mě ten zkamenělý had, vypadá opravdu reálně. Kravičky jsou též pěkné, opravdu hezky pózují. :) Jen jsi měl štěstí, že tam nebyl i býček. :D Nebo byl, ale nějaký mírumilovný? Já se narodila na statku, ale už bez zvířat, a tak jsem se jako malá dost vyděsila, když jsme byly s babičkou na návštěvě na statku známých a tam v chlévě pro mě tehdy obří zvířata. Selské geny mi v té chvíli nebyly nic platné. :D

U toho vyhubování od manželky bych fakt chtěla být, ale když se nad tím jako žena zamyslím, pořád lepší, když jí muže přitahují skály, než jiné ženské, no ne? Mít pochopení pro koníčky partnera je přece přirozené, i když se nám to třeba mírně nelíbí...
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-18:52
Miluško, moc děkuju. Ale on aj ten Anděl umí negdy zahudrovat jak čert...
jamilao | + 0 / 0
8.12.2016-18:48
Františku, přicházím s křížkem po funuse, a tak Ti mohu k Tipu už jen poblahopřát. Dnes zaslouží Tip nejen psané slovo, ale i krásné fotoalbum. Ty skály se mají, že je někdo tak miluje! :-)
(A za ženu máš anděla, když na Tebe udělala jen Ty ty ty!:-))
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-18:31
Moc vám děkuji, milí tipaři - Jardo a Jano 1 a Jano 2!!
revírník | + 0 / 0
8.12.2016-18:04
Hurá.
1964JENNY | + 0 / 0
8.12.2016-17:14
Franto, Jarda to vystihl přeseně, proto i já se přidávám k TIPU, 1.
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-16:11
Díky, Jani.
Vesuvanka | + 0 / 0
8.12.2016-16:02
Františku, děkuji za další krásnou reportáž a fotoalbum (to mám rozkoukané, ještě mě čekají skály, na které se moc těším). Popis výletu, jakoř i předchozích, je živý, Tvoje nadšení pro skály sdílím. Ty je znáš nejen po stránce turistické, ale i geologické - tady se ráda poučím. Díky, 1***
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-15:27
Václave - kdyby jsi četl pozorně, zjistil bys, že se napřed odstěhovaly první rodiny a až později ten zbytek. Ale kam, to mi bohužel není známo...
Crazy | + 0 / 0
8.12.2016-15:06
Poslóché , ty Konópku, ten zánik Ferdinandova jsi odbyl. Nedovedu si představit, že dvanáct selských rodin se rozhodne u piva opustit rodnou hroudu. Pokud se ovšem nerozhodli odejít do Ameriky,jako vystěhovalci, jak to dělali Jihočechové.
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-14:07
Moc děkuju - milý Jardo a Janičko. Ale prosím vás - jakýpak tip, já mám radost, že ty cestopisy čtete a že se vám oběma líbí!
revírník | + 0 / 0
8.12.2016-11:47
Líbí se mi, Franto, jak ty skály miluješ, je to vášeň, je cítit z každé zmínky, z každé tvé návštěvy na nich nebo jen blízko nich. Svým popisem a fotkami nám dokážeš předat hromadu toho nadšení, cos tam zažíval. A ty krávy (!), hotová krása.
Dneska jsi s tím foťákem řádil jako utržený ze řetězu.

P.S. Myslím už těmi obrázky si zasloužíš být na chvíli v tipu. Tak ti ho za nás dávám.
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-11:10
Ježíš - díky za ta krásná slova, Vláďo!
Mirarap | + 0 / 0
8.12.2016-10:47
Tož sorry, Franto, já vím, žes jen zarputilý a nezištný amatér, ale - na profesionální úrovni!...:-)
franlys | + 0 / 0
8.12.2016-10:20
Milí ogaři - Jendo a Vládíku, děkuji za přečtení a komentáře.

Vláďo - proč nevěřit na zázraky, že? Ale s tím agentem jsi mne urazil, žádná společnost, jen se prostě rád podělím o viděné s ostatními...

Jeníčku - že s tebú haňba nelíská o futra! Všecky ty kameně na obrázkoch sú enom z tama a to sa ně eště dalších pár stovek do foťáku ani nevlézlo!
Budiž ti odpuštěné, aspoň že sa ti lúbily ty kravěnky...
Blechovan | + 0 / 0
8.12.2016-10:02
Františku, přiznej se, že jsi ty fotky šutrů shrnul z celé republiky a ještě nějakou vymyslel. Já na svých někdejších cestách tolik nikdy neviděl.
Asi jsem přisleplý.
Na fotkách mne zaujala ta nejpestřejší trojice - kraviček - víc než co jiného. Inu, jsem původem venkovan...
Mirarap | + 0 / 0
8.12.2016-9:51
Ta kaple - zázraky se dějí! Ti hodní rodáci. A jinak, Franto, ty bys mohl dělat dobře placeného agenta společnosti - Zázraky přírody s r.o...Možná ho děláš?...:-)))

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.