Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

o vodě a modrovláskách

Sdílej na Facebooku

Autor: nebrec

Vloženo: 11.12.2016

Publikováno: 11.12.2016 19:28

Kategorie: Povídky -> Prozaická miniatura

Anotace: pro tatu a luige... že zdravím

Byla jsem nedočkavá toho léta, kdy mě vypustili ze žaláře trubek,
na pažích jiskry podpálených tužeb a v ústech žízeň.
Nejprve malý pramínek, pohled zpoza temných zákoutí,
kde mě odchovala zima…
Ledová mříž.
Když se mě dotknul malý chlapec, vběhly mé ruce do jeho uší, nosu, úst,
laskaly rozpálenou kůži.
Stesk míjel kachličkové obruby, padal mezi spáry a já se probouzela,
odpouštěla rez a barvila to malé tělo, dokud ho nesevřely matčiny ruce.


Pak jsem byla čistá.

 

Zdánlivý klid se rozprostírá, půlnoc věští z mincí ve mně.
Miluje tě?
Na stehnech hoří prstoklady, šepot vlní moje vlasy.
Teču po zdech, k vzdechům nejblíž.
Beru, dávám.
Vyprahlá ústa, políbení.
(Jsem víc, než pobereš) 
Ve starých očích pstruzi tančí, vypouštějí vlhké duhy a obloukem je vrací zpátky,
pod moji sukni                rozvlněnou.
Život je téct a do všech skulin.

Podrž se mě.

V kornoutu z prstů zprůsvitnělá. To je ta chvíle. Na ni čekám.
K domovu, někam.
Hrnu svá křídla do výpustě…
Jsem černohnědá, s loňskými hnízdy, loňskou trávou.
Miláček déšť mě přivolává, že zase spolu…   na kamenech.

Svlékat se z nití, proplétat kapky jehličím.

A mokřit pro ně.

 

Všem modrovláskám máčím cestu, po mechu zase jenom mech.
Tisíce důlků podemelu, aby si mohly poležet.

Až jejich uběhané nohy vyzují se z bot,                     

 

pak odplavu...




Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (10 hlasů)

tata - 1Blechovan - 1Mirarap - 1
jamilao - 1Marusja - 1Cuplik - 1
adelaida - 1Rita - 1VedlejsiCesta - 1
luigi - 1

přečíst později

Komentáře

crazy | + 0 / 0
3.02.2017-14:06
S opožděním přicházím s mým komentáříkem. Není to jednoduše psané, je to těžší poézie. Připomělo mi to šedesátá léta minulého století. Moje žena po porodu první dcerky v pražské porodnici málem zemřela. Doktor měl naspěch a nebýt náhody, přišel se na ni podívat její profesor, vykrvácela by. Proč to píši. Její pocity, kdy se jí zdálo, že je strom, který se snaží za sluncem, kdy měla podobné pocity jako ty v tvé básni.
Vrátilas mne pár desetiletí zpět.
luigi | + 0 / 0
14.12.2016-22:35
Když čtu tyto slova a ještě dál pak mezi řádky, má fantazie děkuje Jano.
dennichodec | + 0 / 0
13.12.2016-14:06
Pěkná báseň, plyne po cestách...
1*
VedlejsiCesta | + 0 / 0
13.12.2016-9:56
Moc pěkné.
Dlouho jsi tu nebyla, doufám, že přijdeš častěji :-)
Rita | + 0 / 0
13.12.2016-8:39
Paráda! Konečně je v tipu něco, co si to zaslouží.
revírník | + 0 / 0
13.12.2016-6:22
Krásná báseň-povídka, blahopřeji k tipu.
Cuplik | + 0 / 0
12.12.2016-20:19
líbí 1
Marusja | + 0 / 0
12.12.2016-19:21
Přenesla mě do tepla ... jinak bych si ji v dnešním počasí nemohla úplně vychutnat:) Četla jsem po kapkách:*
Jitka | + 0 / 0
12.12.2016-19:19
Ocenuji fantazii, prekrasne obrazy ... rada jsem se ponorila a nechala unaset proudem slov. Gratuluji k tipu. Chvala tiparum:)
jamilao | + 0 / 0
12.12.2016-19:00
Blahopřeji, tohle dílo si Tip samozřejmě zaslouží.
Mirarap | + 0 / 0
12.12.2016-18:09
Koukám na Tip, bylo už načase, aby se zde objevilo něco pořádného...
Myslím, "stará" dobrá Jana nebrečka...:-)
jamilao | + 0 / 0
12.12.2016-11:54
Jani, krása! Ta "nebrečovská" poezie mi tu chybí...
Blechovan | + 0 / 0
12.12.2016-10:17
Dost náročná poezie. Jako každá dobrá a obsažná.
tata | + 0 / 0
12.12.2016-8:13
Já Tě musím tipnout.
tata | + 0 / 0
12.12.2016-7:57
ty mi dáváš kapky Jano. Musím to číst znovu a znovu, ujasňovat si slova, probouzet se, probírat se...
1.

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.