Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Zima z podpeřiny

Sdílej na Facebooku

Autor: Blechovan

Sbírka: Vzpomínky

Vloženo: 22.12.2016

Publikováno: 22.12.2016 18:07

Kategorie: Povídky -> Ze života

Anotace: V době války jsme nebydleli jako dnes v moderní králíkárně, ale v domě bez vodovodu a ústředního topení. Ostatně v tu dobu ještě v obci byly některé domy bez připojení na elektrický proud. Z těch časů je následující vánoční podpeřinová vzpomínka.

Štědrý život mi popřál roků hodných staříka. Stejně hojně mi nadělil vzpomínek. Ty nepříjemné až zlé hojivá doba utlumila a obrousila ostré hroty, které kdysi zraňovaly.

Zato vše příjemné dlouhý odstup ještě vyšperkoval. Proto mi dávné vzpomínky předkládají pozapomenuté příhody i nehody v radostných barvách.

Tak hned připomenutí dávné zimy ve vánočním čase.

Večer jsem našel pod stromečkem – mimo zbytečnosti typu zimních ponožek – Jiráskovy Staré pověsti české, knihu s krásnými ilustracemi. Už když jsem po slavnostní večeři vlezl pod duchnu – a to nebyl ani trochu příjemný zážitek, protože v místnosti se netopilo, zato venku mrzlo, až květy na okenních sklech protestovaly – těšil jsem se, že hned ráno té krásně ilustrované knihy pěkně užiji.

Pro představu. V ložnici nebyla skutečná zima, jen něco pod deset stupňů, ale povlečení peřiny a duchny působilo dojmem, že jsou vyjmuté z mrazničky (o jejíž existenci jsem tehdy ani nevěděl).[1] Máma mi poradila, abych se nejprve zabalil do flanelové deky, která skoro hřála. Pak jsem se ukryl pod duchnu i s hlavou, abych si ten prostor trochu „zadýchal“.

Zato ráno! Z jedné strany postele já, z druhé sestra. Zababouleni do dek a chráněni duchnou před pokojovou neteplotou jsme studovali své dárky. Sestra, tuším, zvědavě pročítala příhody Gabry a Márinky, já ty pověsti. Stálo to za čtení. V době války byl v protektorátě školní předmět dějepis na všech školách, které ještě nebyly zavřeny, zrušen (zatímco zeměpis se omezil jen na Grossdeutsches Reich). Také proto mne obrázky z našich dějin, byťsi obsahující jen pověsti a legendy, velice upoutaly.

Jak už to bývá, kluk nemívá klidu ani v posteli. Nejprve máma volala, že mám skočit pro vodu. Tedy to by znamenalo nejen odložit knihu, ale hlavně vylézt z postele, dobře se obléct, protože naše studna byla na dvorku, kde mě teplo postele chránit nemohlo. Vykrucoval jsem se. „Mami, já večer napumpoval celý kbelík a ten je v kuchyni.“ Odpověď mne zaskočila: „Jendo, v kuchyni je sice kbelík, jenže není plný vody, ale je docela zamrzlý. Tak šup, než roztopím v kamnech, jinak nebude teplá snídaně.

Tehdy byl den trochu blbec. Místo postelové čtenářské pohody běžet pro vodu? Najednou však smutnou píseň paní Meluzíny (celý meluzínský orchestr - jen náš dům měl dva hudební nástroje, dva komíny) přehlušil rámus, jako kdyby se bořila nebesa a chtěla se usadit na Zem. Nešlo však o znázornění právě čtené Dívčí války, provázené odpovídajícím rámusem, jak jsem za chvíli zjistil.

Protože se mi z podduchny stále ještě nechtělo, jen tak ze zvědavosti jsem koukl oknem, abych očihl, co se děje. Táta právě odhazoval skoro metrovou vrstvu sněhu z chodníku. Už jsem se těšil, jak budeme odpoledne s kamarády venku řádit, ale teď se mi ze všeho nejvíc chtělo vychutnat si knižní dárek, bez ohledu na máminy příkazy a venkovní rambajz.

Zaujalo mne tátovo zabouchání na okno, což bylo upozornění, že se venku děje něco zajímavého. To bylo neodolatelné pozvání. Zapomněl jsem brblat, nemyslel na kbelík a vodu, dokonce ani na dooblečení, a vyběhl jsem před dům. Naskytl se mi pohled - snad jako poštědrovečerní nášup, snad jako připomínka, že někde padají celé domy (vždyť zuřila válka!). Dům našich sousedů zřejmě z úcty k Vánocům „smekl střechu“. Ta ležela teď poklidně, ovšem značně pokřivená na zahrádce, zatímco soused marně bral jméno boží - a možná i v množném čísle – nadarmo. Zimní vichr se nedal přesvědčit, aby vrátil střechu tam, kam patří.

Po cestě kolem našeho domu projížděl sedlák se sáněmi. Vidět nebylo nic, tak vysoko musel být z chodníku odházen sníh, že zakryl výhled. Jen rolničky bylo slyšet. Nenapadlo mne nic rozumnějšího, než se postavit za ohradu sněhové bariéry a pěkně sněhové koule, jednu za druhou, posílat na míjející povozy. Tátův pohlavek jsem neinkasoval jen proto, že jsem fofrem odběhl pro tu vodu.

Začal typický vánoční den mého mládí. Kde ta nespokojená střecha skončila? Kde se ztratily selské sáně a koníčci s rolničkami? Kde zimy, kdy sněhu bylo až milo a led nabízel hojné povyražení dětem? Kde krásná léta dětství a mládí?

Nedávno znovu vyšly Staré pověsti české s původními ilustracemi. Samozřejmě jsem neodolal a koupil je. Zavzpomínal jsem si, ale bydle v králíkárně, nemusel jsem místo čtení běžet pro vodu. Stačilo natočit do konvice na kafíčko a pak si za dozoru psíka číst, jako kdysi dávno (psst – také v posteli).



[1] Celou dobu války jsme se museli spokojit s nevalným přídělem uhlí. (Ještě několik poválečných roků se situace zlepšovala jen zvolna.) Protože při pletení košíků muselo být v dílně alespoň trochu teplo, aby se prsty dostatečně ohýbaly, v ložnici se netopilo vůbec. Musel stačit to, co během přípravy večeře přišlo ze sousední kuchyně.



< Předchozí dílo ve sbírce
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (10 hlasů)

Mirarap - 1Jejda - 1JariAgnes - 1
IQnick - 1kaesen - 1tata - 1
Dani - 1Solstic - 1franlys - 1
andreina - 1

přečíst později

Komentáře

Blechovan | + 0 / 0
19.01.2017-21:31
Andrejko, Ty budeš mít vzpomínky mnohem pestřejší. Vlastě už máš. Navíc když píšeš o své práci, je to poutavé a fascinující vyprávění. To já, kdybych psal o své, tak mne nikdo nebude číst. Raději vzpomínám na dětství, a je mi krásně.
Dík za návštěvy.
andreina | + 0 / 0
19.01.2017-19:45
Jiráskovi Staré pověsti české jsem sice nedostala k Vánocům, ale tajně je jednou přemístila z tátovi knihovny do té mé lodní. Prasklo to asi po měsíci a první otevřený mail, když jsme se dostali zase na síť, nebyl z nejslušnějších. Jsou krásně malované s raženými deskami, na nichž je bělovlasý, vousatý stařec s lyrou. Občas se k nim vracím.
Jako dítko vyrostlé v matičce Praze jsem nikdy nepoznala takovou sněhovou nadílku na Vánoce, o které píšeš. Táta však říká, že za jeho dětských let od listopadu do března sáňkovali, lyžovali a bobovali v Podolí na višňovce. Potom se to prý nějak poondilo a bylo v zimě po sněhu.
Za Tvou mrazivou vzpomínku posílám jednušku.
Blechovan | + 0 / 0
28.12.2016-16:20
Víš, Františku, my jsme si tehdy vůbec nepřipadali chudí. Byli jsme skromní, a když rodina měla na nezbytné živobytí, mnohá byla spokojenější než dnes řada těch přebohatých. Nebýt války, byl pro nás život dobrý.
franlys | + 0 / 0
28.12.2016-10:04
Tak, konečně jsem se k tomu dostal, s chutí přečetl... a musím jen chválit a chválit, Jendo!
1.
ACARNIVORA | + 0 / 0
24.12.2016-0:28
Gratuluji k tipu, Jene! :)
gabruska | + 0 / 0
23.12.2016-22:33
páči sa mi tvoj spôsob rozprávania, rada som si prečítala
pred pár dňami mi mama rozprávala, ako im vietor nafúkal lístie popod dvere až do kuchyne a v zime bola voda v lavóre zamrznutá...a my s bratom maličkí...studený odchov ste mali, povedala :)
Rybička | + 0 / 0
23.12.2016-22:11
Tak to bylo krásné vzpomínání.Zimu v pokoji,kde jsme jako děti spávali si také pamatuju,zvlášť po ránu když vyhasla kamínka.Tady šlo ale hlavně o špatnou izolaci 1:-))
Blechovan | + 0 / 0
23.12.2016-20:57
To doporučení, přečíst Solsticův ŠTĚDRÝ VEČER, podporuji. Četl jsem a moc se mi to líbilo.
Někdy se nevybere do TIPu nic, jindy je škoda, že nemůže být vedle sebe víc doporučení.
Solstic | + 0 / 0
23.12.2016-20:46
Krásně vyprávěné. To kouzlo dětství jsi na mne nějak přenesl. Vlastně jsi mi odzvonil začátek letošních Vánoc. Díky Jene. :-)
Olenska | + 0 / 0
23.12.2016-20:11
Príjemné sviatky a všetko dobré v Novom roku - spomienkami si to správne podfarbil.
Mirarap | + 0 / 0
23.12.2016-19:50
U nás - hrůza! Havárie na dálkovém rozvodu tepla. Doma - sibérie. Kdoví, jak zítra. Možná to bude Štědrý večer jak za starých časů - pod peřinou...:-)
JariAgnes | + 0 / 0
23.12.2016-19:26
Jendo, gratuluji k Tipu, víš, že Tvé vzpomínání se mi líbí...
A tak doufám, že mi promineš, když u Tvého Tipu ještě na něco upozorním.
Také Solsticův ŠTĚDRÝ VEČER, krásně poetické, dojemné zamyšlení,
dnes dostal třikrát TIP...
Snad si ho někdo aspoň přečtete, je to opravdu krásné čtení...
A já ještě jednou přeji vám všem radostné Vánoce! :-)
cerma | + 0 / 0
23.12.2016-19:11
Zdravím Jene, přišla jsem nakouknout a zlákal jsi mě ty tou peřinou. Mám stejné vzpomínky - nám maminka dávala do postele nahřáté kameny nebo cihle zabalené do nějakého šátku. Jednoduchá okna způsobila, že jsme měli u nosu jíní. Gabra a Málinka - bylo moje oblíbené čtení! Zdravím a všem přeji pohodové vánoce a ať vám to píše v příštím roce stejně dobře, jak doposud!!!!
Blechovan | + 0 / 0
23.12.2016-18:24
Přiznám se, že mne TIP velice potěšil. Především proto, že takové vzpomínky "jak to kdysi bývávalo" nám vyprávěli kdysi dávno stařečci, dnes je předáváme my svým nástupcům (pokud o ně mají zájem)) a za spoustu dalších roků budou i vzpomínky na dnešní naše životy snad další potomky zajímat. Prostě svět, život se sice velmi mění, ale ne bez návaznosti na prožité, ne diskontinuitně.
franlys | + 0 / 0
23.12.2016-18:12
Jendo - blahopřeji k Tipu a moc rád si ho přečtu, až mi bude trochu líp...
IQnick | + 0 / 0
23.12.2016-16:33
Já taky :o)))
Alma | + 0 / 0
23.12.2016-13:37
Tak já se taky přidám. Tip. :o)
Mirarap | + 0 / 0
23.12.2016-13:22
Souhlasím s Tipem. Já taky...:-)
tata | + 0 / 0
23.12.2016-13:18
Víš co Jene? Myslím, že zrovna dnes a teď si právě tvoje povídání zaslouží tip.
Buď zdráv dobrý člověče.
Dani | + 0 / 0
23.12.2016-13:09
Hezky se to čte a krásně se přitom vzpomíná.
Díky za takové psaní.

Připomíná mi to vánoce u babičky na vsi, kde jsme my vnoučata během vánočních práznin prostě "museli" alespoň dvakrát přespat. Poskládání pěkně všecky čtyři v jedné velké posteli, dva a dva proti sobě.
A taky v pokojíčku se netopilo, tak jsme dostali jednu "šestiloktetní" duchnu dospod, druhou "osmiloketní" navrch.
Copak, nám tam šla trocha tepla odvedle z kuchyně, to děda s babičkou spali až v tom "zadním", tam už byla opravdu "kosa".
Ale když se právě odtamtud vždy navečer přenesl stromeček do kuchyně, ta vůně byla nezapomenutelná a žádná dnešní esence v aromalampě ji nahradit nemůže. I svíčičky byly pravé, voskové a mohly být i prskavky, protože tak nějak neměly co poničit, a trocha toho "smrádku" se vždy "vyvrzala" jak se chodilo ven, pro vodu, pro pěkně smolný voňavý borový polínka...
Jo, kdeže ty časy jsou...
Oskaar | + 0 / 0
23.12.2016-12:50
I já čtu rád v posteli. Jen škoda, že toho moc nepřečtu, neb brzy zjistím, že příběh nějak stagnuje a já má zavřené oči. Občas mě kniha pevným obalem připomene, že se mám probrat, jinak mě fakt flákne s plnou vervou a zmaluje mi ciferník. Naštěstí to bývají knihy útlejšího vzrůstu. Být to sebrané spisy V.I.Lenina, byl bych již jistě po několika plastických operacích.
My chodili u babičky asi padesát metrů k obecní studni. Jak bych to asi ... no, hnus, velebnosti. :-) Jendo, hezký svátky, vinšuju.
Alma | + 0 / 0
23.12.2016-10:53
Dobře, že tyhle staré doby připomínáš. Málokdo z mladých si to uvědomuje, jaká byla dříve doba a jaké vymoženosti máme dnes. Často na to s manželem vzpomínáme.
1*
PS: už mi internet funguje. Huráá!
IQnick | + 0 / 0
23.12.2016-10:35
Jo, čtení v posteli, to je taky moje oblíbená činnost...
Připomněl jsi mi zimní prázdniny, které jsem jako dítě pravidelně trávila u babičky. V její ložnici asi pod deset stupňů nebylo, odhaduju tak plus patnáct, ale na tu vymrzlou duchnu teda nezapomenu nikdy. :o))
Barvitě podané vzpomínání.
revírník | + 0 / 0
23.12.2016-6:44
Co tady čtu, mi připadá takové známé! Jak to studené povlečení peřiny, tak Staré pověsti české, tehdy taky mé nejmilejší čtení (kromě knížek zvířátkovských a cestopisných). Ale taky si pamatuju, že když člověk při vklouznutí do té ledárny pod peřinou zaťal zuby a vydržel, tak se zima pomalu vytrácela a za chvilku peří začalo hřát a hřálo až do rána. Vánoční smrček ve vymrzlé seknici vydržel až do Tří králů, skoro jako by byl venku, akorát jsme si ho tam moc neužili, posloužil pokaždé jen na rychlé utržení nějakého mlsku (většinou jen do roztřepeného papírku zabalené domácí vánoční cukroví nebo obyčejný válečný bonbon) - a zas honem do tepla do kuchyně.
Díky ti, Jendo, za připomenutí skoro už zapomenutého dávna.
tata | + 0 / 0
23.12.2016-5:59
Parádní povídání.
1.
ACARNIVORA | + 0 / 0
22.12.2016-23:49
Jak vidím, doba se sice mění, ale zákazy čtení pod duchnou jsou věčné. :D Spaní ve vymrzlé ložnici Ti nezávidím, ale pak jsi na druhou stranu musel být značně otužilý a odolný vůči bacilům. Zálibu v četbě máme společnou, mně taky pod stromečkem jako malé udělaly největší radost knihy. Pěkné povídání, Jene. :)
kaesen | + 0 / 0
22.12.2016-23:38
Máš vypravěcký dar.
Blechovan | + 0 / 0
22.12.2016-20:39
Jari, dík.
Zastávám názor, že vzpomínky nedevalvují, neplatí se z nich jak za bankovní konto. Baa ani na ně není vysazena spotřební daň.
Ajda, ta potvora malá, nechce číst. Prý jí stačí, když si přečte nosem, zda je obsah misky v odpovídající kvalitě. O tom, co všechno čte venku, raději nepíši. :-)
JariAgnes | + 0 / 0
22.12.2016-19:31
Jendo, období Tvého mládí jsem sice nezažila, ale moc ráda čtu Tvé vzpomínky... A čtení knížek patřilo už odmala i k mým chvilkám nejmilejším...
Mějte se s Ajdou krásně vánočně a v teploučku co nejkrásněji nejen s knížkami... :-)
Blechovan | + 0 / 0
22.12.2016-18:36
Ono to podduchnové čtení mělo své kouzlo. Jen dodám, že mi kdysi maminka vyprávěla, jak se svým tátou, stařečkem Františkem, dostávali od její maminky vyhubováno za podobnou četbu. Prý vysvítí moc petroleje, a ten že je drahý.
Čím asi podobný čtenářský zážitek upřesní naši pravnuci?
Mirarap | + 0 / 0
22.12.2016-18:30
Takže sis ty Staré pověsti české konečně v klidu a teple přečet...Ale stejně, viď že bys měnil a byl zase rád malým klukem a četl je v té zimě pod duchnou...
No jo, přeji ti hezké a teplé Vánoce, Jendo...:-)))

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.