Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Nádherné vánoční svátky

Sdílej na Facebooku

Autor: Albicastro

Vloženo: 28.12.2016

Publikováno: 28.12.2016 12:49

Kategorie: Povídky -> Vtipné

Anotace: Další tři zbrusu nové humorné příběhy o vánočních svátcích. Tohle dílo věnuji dlouhodobé uživatelce IQnick. Snad se nejen ji ale i vám vážení uživatelé bude tohle to dílo líbit!..:))

1 - Mizerné Vánoce


,,Zase žádný komentář pod dílem?" divil se Josef Dvořák ,,Poslední povídku na Pište Povídkách jsem věnoval šesti uživatelům a nikdo z nich nepřišel okomentovat mé dílo. Místo toho si píšou ty své sluníčkářské básničky pod poezii, která se taktéž nedá číst. Ať jdou k čertu!" bylo mu hrozně. Letos slavil sedmdesát a jediné, co mu na světě zbylo, byl právě ten prokletý literární server! Kam se jen poděli jeho fanoušci, kam zmizeli? Posledních deset jeho prácí nikdo nenavštívil. 

,,Jdu se oběsit!" řekl na závěr, a už si se skříně bral lano ,,Ale nač bych se měl věšet ve svém bytě, když mě nikdo neuvidí, jak se věším? To by byla pěkná hovadina! Já právě chci, aby mě všichni viděli, co mi na tomhle světě způsobili, aby jak na sebe budu dávat lano, mě na kolenou prosili ,,Prosím pane Dvořák, nedělejte to. Byla by vás škoda."

Ano, to byl geniální nápad! A pak přišlo ještě lepší překvapení. Zrovna dneska odpoledne měli mít uživatelé PP sráz na náměstí v Praze, kde si měli dát společný vánoční punč. A mělo jich přijít mraky ,,Super! Oběsím se kousek od nich."

Odpoledne tedy vysmátý Josef Dvořák si u stánku s punčem v Praze nechal postavit stůl, na něhož položil obrovskou tabuli, na které bylo napsáno: Povídkáři na PP, vy vrazi! Jen se dívejte, co jste mi na tomhle světe způsobili! S pozdravem zoufalý prozaik Dvořák.

Bylo to šílené! Kolem nechal rozházet všechny své knihy, které nikdo nekupoval. I papíry jeho básní se válely všude kolem něho ve sněhu. Když už se má jednat o sebevraždu, tak ať to stojí za to!

A opravdu začali šťastní sluničkáři z literárního serveru chodit ke stánku.

,,Život je tak nádherný!" říkali jejich rozzářené oči. 

,,Ha! Brzy nebude!" smál se Dvořák.

Po hodině, kdy u stánku s punčem stáli všichni a společně rozebírali poezii o krtečkovi nebo zlém mráčkovi, usoudil Dvořák, že je nejlepší chvíle se zabít. Už se s radostí začal věšet a možná by se i oběsil, kdyby vedle sebe od jednoho mladého uživatele pana Dolejzala neslyšel z jeho úst šílená slova.

,,Děkuji všem uživatelům, že se mé dílo dostalo dnes do Tipu. Jsem nesmírně šťasten!"

,,Jaké dílo?" prohlásila jediná uživatelka, která psala tolik básní za den, že zapomněla na díla ostatních uživatelů. 

,,Ale mé dílo o jednom starém nešťastném uživateli PP, který prožívá natolik hrůzostrašné básně, že se rozhodl oběsit na náměstí, aby ho všichni mohli během toho litovat!" 

,,Cože?!" probral se s hrůzou Josef Dvořák, když Dolejzala slyšel ,,Ale to snad ne!" náhle si uvědomil, že psal prakticky příběh o něm, aniž by věděl, že kousek od něho skutečně stojí. 

,,Ach, bože! Jsem v koncích." zhroutil se na zem. Bylo mu na umření. Když se mu nic v životě nedařilo, tak chtěl alespoň spáchat originální sebevraždu, ale ten zmetek ho s tím nápadem předběhl. 

Ještě za sebou slyšel slova, jak Dolejzal říká ,,Ale inspiroval mě, Josef Dvořák. To on píše takové šílené příběhy! Je mu patří sláva"

,,Kdo to je?" ptali se jedni uživatelé, zatímco druzí říkali ,,Pan Dvořák by se mě od tebe učit, náš drahý Dolejzale!" anebo ,,Vy jste tu strašnou dvořákovinu dovedl do dokonalosti! Ať žijí vaše díla!" 

Ubohý Dvořák se svým vybavením vracel zpátky. Neměl zlost na Dolejzala. Vždyť jeho práce jsou asi opravdu lepší a lépe napsána, než ta jeho.  Ale měl zlost na celé PP! Když se vrátil domů, přišla další pohroma. Jeho profilový účet na PP byl blokován. 

,,Vlastně jo." uvědomí si ,,Včera v opilosti jsem poprvé všem uživatelům pod jejich díla napsal, co si skutečně myslím nejen o tom díle, ale i o nich. No nic za pravdu se platí!" řekl sám sobě na rozloučenou a vyskočil ze třetího patra, aby tu sebevraždu už měl za sebou. 

Ale s jeho smůlou to i tyhle Vánoce přežil, a celý rok se tak samo jako minulý, až do další nešťastné sebevraždy, opakoval...


 

2 - Chronický lhář 

 

 

Jak s tím člověk dokáže žít, když je chonickým lhářem? Nevíte náhodou? Já tedy ne! Nejhorší na tom je, že lžu i sám sobě, aniž bych s tím mohl cokoliv udělat. Navíc trpím počátečním alzheimerem. Možná proto tolik lžu. 

Jen si představte mou sitauci, zrovna se vracíte domů z něčeho a vy náhle nevíte z čeho. Teď se snažíte dozvědět, kde jste to vlastně byli. Vaše kapsy jsou ale prázdné, takže v obchodě jste nejspíše nebyli. Alkohol z vás také naštěstí nejde cítit, takže žádná hospoda. Ale kde tedy? 

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, budu si muset něco vymyslet. Doma na mě čeká má žena. Žijeme spolu padesát let a stále mi nevěří. To je asi tím, že je pořád neuvědoměle lžu.

,,Kdes byl?" vyvalí na mě tahle obvyklá slova.

,,No, to bych také rád věděl." říkám si v duchu, ale nahlas ji to neříkám, stejně by mi nevěřila. A teď to přijde! Lež, ale i možná pravda, to dopředu nikdy nevím, jestli má slova jsou pravdivá či nejsou. 

,,Byl jsem se podívat do kulturního domu Otakara Lživého a na jeho secesní obrazy, které namaloval ve stylu Gustava Klimta a Alfonze Muchy." 

,,Lžeš! Tam jsi nebyl!" 

,,Opravdu ne, a kde jsem tedy byl?" ptám se s nadšením, jelikož možná se to od ní i dozvím. 

,,Se mě ještě ptáš?!" tváří se šíleně.

,,Ano, drahá, pověz mi to."

,,Ach, božínku! Že tě to baví na stará kolena si takhle ze mě pořád střílet!" chodí vytočeně po mé ložnici ,,U stánku s punčem jste vykuřovali dýmku míru a popíjeli punč s absintem."

,,Opravdu? Jé, tam jsem zrovna chtěl jít. To víš, předtím jsem punč s absintem nepil ani nepamatuji"

,,Jak nepil?! Dneska sis ho tam dával už čtyřikrát tak samo, jako, že ses v téhle místnosti čtyřikrát objevil!"

,,Cože?!" pronesu s hrůzou a začínám si náhle uvědomovat, jak je to semnou tragické. Vždyť se mě se stává alkoholik, aniž bych o tom sám věděl! Už víte, jak je má situace hrozná?! Kdybych se alespoň mohl jako svobodný člověk rozhodnout, jestli půjdu znovu pít nebo nebudu. Ale je to marný. Sám přece dobře vím, že se za hodinu u stánku s punčem objevím znovu a budu dalšímu svému sousedovi trvrdit, že tenhle zbrusu nový punč piji tenhle rok poprvé! Je to se mnou tragické! Zatracený ten Alzpepr nebo jak se ta zapomínající choroba doprkvančic jmenuje!

,,Miláčku a víš přece, co jsi mi slíbil, ne?" usměje se na mě.

,,Ne, nevím. Moc se omlouvám, ale říkej, co máš na mysli."

,,Vždyť dnes slavíme výročí, drahý! Takže v sedm hodin večer tě čekám u naší nejluxusnější restaurace ve městě U zapomětlivce. Buď tam včas." už se zvedá.

,,Počkej, milá. Já nevím jestli je to úplně dobrý nápad, když teď trpím tím ehm Alzpeprem!"

,,Čím?!"

,,Ale ničím!" zase lžu, si v hlavě uvědomuji ,,Nemůžeme tam jít v těch sedm hodin společně, bude to tak pro nás oba lepší, víš?" už ji držím za rameno.

,,Ne, nemůžu. Teď jdu ještě k holiči. Ale snad mi nechceš říct, že na to zapomeneš."

,,Ale vůbec ne! To bych si nikdy nedovolil. A nemáš alespoň u sebe papír s propiskou." málem bych ji dodal, že si to potřebuji zapsat na papír náš sráz v sedm, abych na to nezapomněl. To víte, ten Alzbebr jeden! 

Ale pak si říkám, k čemu vlastně. Stejně i ten papír brzy ztratím a bude mi to prd platný. Jsem v troskách! 

 

A měl pravdu. Po hodině, kdy náš hlavní hrdina pan Kudlák ležel vyčerpaně na posteli se mu přesně v sedm hodin večer ozval jeho dobrý přítel Alfréd ,,Co děláš, Kudláka?"

,,Právě, že nic!" náhle ví, že tomu tak není, jelikož někam chtěl jít, ale nevím kam.

,,Nechtěl jsi jít náhodou se mnou na punč? Ráno jsi mi to u tramvaje slíbil, ne?"

,,No, jo. Tam jsem chtěl jít! Už vím. Super, Alfréde, náš výborný punč s absintem jsem tento rok ještě neměl. Tak alespoň si ho pořádně vychutnáme ne? Za pět minut jsem tam!"

A tak si se svým kamarádem vypil svůj pátý punč, zatímco ubohá žena musela mrznout před restaurací U zapomětlivce...  




3 - Do třetice všeho dobrýho anebo zlýho?


 

Začalo se nám s manželem dělat mdlo. V místnosti kde jsme trávili svůj čas, bylo na umření.

,,Ach, drahý, vypni to zatracené topení!" řvu na svého zoufalého muže ,,Vůbec se nemůžu soustředit na dárky, když mi je tak horko."

,,No, jo, miláčku. Ale jak může být v naší místnosti takové horko, když jsem dal topení jen na pětku, což je maximum?" a pak mého muže málem klepla pepka. Teploměr nám ukázal pravdu! Bylo na něm padesát dva stupňů!

,,Proboha živého, vypni to topení, než se tu udusíme!" řvu po něm se strachem nad smrtí. 

,,Doprkvančic, zasekla se páčka!" kříčí po mně hrůzou. Náhle si uvědomí, že na topení začne hořet můj svetr, který mi na Vánoce jako dárek. 

,,Uhas ho rychle, než nám shoří celý pokoj! To je zase Štědrý večer!"

,,Ano, už ho hasím!" naštěstí ho opravdu uhasí, ale apokalypsa dále pokračuje.

,,Musíme jít do jiné místnosti, než se tady udusíme vedrem!" vyzívá mě, a já poslechnu neboť si uvědomím, že teplota v našem bytě stále stoupá. 

,,Ti topenáři se museli zbláznit!" napadá mě v hlavě. I to ubohé topení vydává ze sebe hrozné, a přitom děsivě prosebné zvuky jako strašlivá příšera.

,,Rychle do kuchyně! Tam bude chladněji." běžím pryč.

Ale ani tam není chladněji. Je tam mnohem tepleji! Už i ubohé teploměry v našem celém bytě praskají vedrem, a přitom nechávají ze sebe vytéct tu nebezpečnou rtuť. 

Zkrátka všude, kde byly topení v našem bytě, znamenali pro nás zkázu. Možná bychom i málem umřeli, kdyby mého muže nenapadl skvělý nápad ,,Otevřeme okno!" 

,,No, jo, že mě to nenapadlo. Rychle otvírej!" ale nastala další pohroma. Žádné okno v našem bytě nemělo kliku, takže je nebylo za co otevřít.

,,Proboha živého, někdo se nám na Štědré odpoledne musel do domu vloupat, když jsme se modlili v kostele! A zloděj nám ukradl všechny kliky od oken. Je to hrůza!" šílím.

,,A ne jen od oken, ale i od hlavních dveří! A někdo nám ukradl i naše úspory. Někdo tady byl, ale kdo?" málem zešílí můj muž.

,,Ach, ne! Proboha živého, co teď budeme dělat?!" jde na mě zimnice. A teď mi to dojde! Uvědomím si, že máme zaplou televizi a zrovna v ní jede Saw 3D. Někdo v našem státě musel kopírovat skládačkového vraha a jako oběti jsme se ocitli v zoufalé situaci my! Ale proč zrovny my? 

To už se ale tihle nešťastníci nikdy i s celým bytem, kde uhořeli i další hříšní lidé kromě nich, nedozvěděli... 





Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (3 hlasů)

Jitka - 1asfalt - 1bidler - 1

přečíst později

Komentáře

albicastro | + 0 / 0
28.12.2016-22:41
Druhá vám přijde nejzmatenější? Neřekl bych. Je ji třeba jen porozumět. Vžít se role člověka, který trpí začínající Alzheimerovou chorobu, a který si nepamatuje na to, co dělal před hodinou a který se hrůzou obává toho, čeho se dopustí třeba za hodinu.:))
albicastro | + 0 / 0
28.12.2016-22:24
Jojo, Cibule. Předchozí šílená práce s názvem Šílené Vánoce. :D
cibule | + 0 / 0
28.12.2016-20:07
Asi souhlasím s ostatními, hlavně s Marusjou ... Něco mělo být pro mě? O tom ani nevím :)).
albicastro | + 0 / 0
28.12.2016-19:13
Jé, díky IQnick za tip!.:-))
Taky ostatním děkuji za návštěvu, za jedničky i za hvězdičku..:-))
Marusja | + 1 / 0
28.12.2016-18:51
Ta první je tak vánočně dojemná ... :)* Ta druhá je nejzmatenější a ta třetí nejšílenější:) Kdybys opravil všechny gramatické chybky ... na ty stylistické už bych si nějak zvykla:D

Posílám velikou vánoční hvězdičku - * (veliká)- a IQnicku taky, za tipík *
... že jsem zase po čase ráda přečetla:)
Pétík | + 0 / 0
28.12.2016-18:48
Tak tohle trochu nepobírám, ale je to lepší, jak ty tři pro Cibuli :D
asfalt | + 0 / 0
28.12.2016-18:43
Super:-)
asfalt | + 0 / 0
28.12.2016-18:43
Super:-)
asfalt | + 0 / 0
28.12.2016-18:42
Super:-)
Jitka | + 0 / 0
28.12.2016-18:21
Prvni se mi taky libila nejvic:)
IQnick | + 0 / 0
28.12.2016-17:35
Děkuju za věnování.
Nejvíc se mi líbila ta první. b:-)

Zkusím to tipnout, třeba se ještě někdo přidá...

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.