Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Být či nebýt sama sebou

Sdílej na Facebooku

Autor: Suzanne

Vloženo: 6.01.2017

Publikováno: 6.01.2017 18:55

Kategorie: Úvahy -> Život

Jak je vůbec možné, že jsem už dávno dospělá, ale přitom se pořád přizpůsobuju životu druhých? Dělám věci, které dělají šťastné ostatní, ale mě ne, proč se to děje?

O smyslu svého života jsem začala přemýšlet teprve nedávno. Donutila mě tato okolnost ( a vím, že nejsem jediná, která řeší tento problém, takových je nás jistě víc) - jsem rok po škole a nemůžu najít vhodnou práci, posílám životopis, kam to jen jde, ovšem odpověď je vždy stejná, nepostoupila jste do dalšího kola, nebo se odpovědi nedočkám vůbec. Co teda budu dělat? Čím se uživím, když v podstatě skoro nic neumím, jen ťukat čísla do počítače? A není to v tom, že bych byla líná nebo se špatně učila. Vždyť můj životopis se neustále rozrůstá, ať už to jsou různé kurzy, odborné stáže nebo jazykové kurzy. Ale sami uznejte, co by po mě zbylo, kdybych celý život počítala mzdy, odpisy či jiné ekonomické výpočty, nebo razítkovala daňová přiznání?

Právě až spousta volného času mě přimělo opravdu popřemýšlet, "Čím bych chtěla být až vyrostu". Jedním z mých snů je vybudovat speciální veterinární kliniku a pomáhat zvířatům, první ale, jsem alergická na zvířata a nemám potřebné zkušenosti pro vedení podniku. Dalším mým snem je malá, tichá kavárnička ve francouzském stylu, jenže, nemám dostatek peněz a opět žádné zkušenosti s vedením podniku. Pak už zbývá jen třetí sen - ráda bych se stala spisovatelkou či si přivydělávala jako Copywritter. Psaní je to, co mě opravdu naplňuje, a je to povolání, které plní smysl mého života, a sice zanechat tu po sobě něco hmatatelného pro další generace, co by jednou řeklo, byla jsem tady a žila v téhle době. Ano, vím i o možnosti, že se nemusím jako spisovatelka uchytit, ale zase tak špatně psát nemůžu, když jsem dvakrát vyhrála spisovatelskou soutěž. Já vím, dvakrát to není nic moc, existuje spousta lidí, kteří už vydali několik knih, sbírek básní nebo napsali skvělý scénář k filmu či seriálu, ale pro mě jsou to malé střípky, které mě pohání dál a říkají mi, abych s tím, co mě opravdu baví, nepřestávala. Tak proč mě pořád někdo shazuje a říká, že tím se nikdy neuživím?  Opravdu je takový přežitek, že lidé kteří mají vystudovanou ekonomickou školu, musí pracovat pouze v ekonomickém oboru? Pokud ano, asi je nejvyšší čas, abych se smířila s životem, ve kterém nic nedokážu, najdu si práci, která mě s největší pravděpodobností nebude bavit, hlavně když ostatní kolem mě budou šťastný.

Ale ne, pořád zapomínám, že je to můj život a jedině na mě záleží, pro kterou cestu se v životě rozhodnu. A pokud by to mělo být psaní, které mě opravdu baví, naplňuje a jsem šťastná, když dokážu napsat dobrý článek nebo příběh, asi bych měla dát sbohem všem, kteří mi nevěří.     




Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Toto literární dílo ještě nebylo hodnocenopřečíst později

Komentáře

aklasuok | + 0 / 0
21.01.2017-9:57
Donaldová několikrát ve své knize - CO život dal a vzal- řekla větu své sestry, že kdokoli může dělat cokoli (teď ani nevím jestli nemá být správně "v"), ale je pravda, že ty žiješ v jiné době a že třeba v té její se na všechno nevyžadoval glejt, jako třeba dneska.

Každý jsme o něčem sníval či sníme, podle mě je ale důležité, aby nás ty sny nesežraly. Buď můžeme udělat něco pro jejich realizaci, nebo si je necháme je tak, do postele, než se nám zavřou oči. Ale u těch se musíme usmívat, ne za nimi tesknit a ronit slzy.
Cítíš se nešťastně a zbytečně, což - jsi mladý hledající se člověk, a tak to i u někoho je. Já si řeknu svoji pravdu: štěstí a spokojenost si nosíme v sobě, budujeme si ho, musíme trošku stoupat i po schodech poznání a otázek a odpovědí, a možná tam nahoře - na nás bude čekat. Ne vždycky to splnění snu otevírá štěstí cestu - a nakonec, co je vlastně splnění snu (?). Víš, já ve svém životě vyslechla osudů ujetejch nohou, že ti řeknu, že neštěstí fakt vypadá úplně jinak, než se teď jsi sama se sebou nespokojená. A taky ti řeknu, že spisovatelka dvěma výhrami v nějakým ani neznámým časopisku opravu zatím nejsi. Četla jsem na serverech lidi, kteří opravdu psali či píši velmi a velmi dobře. A ani ti nikdy nedosáhnou či nedosáhli na tvrdou vazbu ve výkladu knihkupectví. Protože ono je to všechno složitější.
Tvůj sen o veterině bez zatím k tomu vzdělání a ještě k tomu s alergií na zvířata vypovídá něco spíš o tvé ještě nezralosti, i o tom, že vlastně děláš něco, co přináší radost jiným než tobě, to je spíš takové nešťastné kńourání
tak to vidím já
Cesta, kterou půjdeš je tvoje rozhodnutí ca ty za ně musíš nést zodpovědnost, v každém případě ji máš před sebou dlouhou a teoreticky jich pořád ještě můžeš mít kolik chceš, už to je výhra.
Suzanne | + 0 / 0
18.01.2017-21:44
Díky moc lidi je to pro mě pořád lepší než když píšu a nikdo se ani neozve, že mám třeba špatné i/y
Rita | + 0 / 0
18.01.2017-21:28
A nebo vyraz do světa. Jsi mladá, bez závazků, nic tě tu nedrží. Co se týče kurzů psaní, tak s těmi se teď roztrhl pytel, ale vždycky neznamená, že ten kdo se snaží učit lidi psát, to sám i umí. Navíc nápady, čtivost, uvěřitelné postavy atp. je často až věc určitých životních zkušeností nebo talentu, který ti žádný kurz do hlavy neintegruje. Pokud se chceš naučit psát, hodně čti a snaž se získat co nejvíce zpětné vazby lidí, kteří toto umění už alespoň trochu ovládají. I tady jich pár je ;). A jinak hodně zdaru ve všem, do čeho se pustíš.
Suzanne | + 0 / 0
18.01.2017-20:00
Gerty - Díky :)
Gerty | + 1 / 0 | Moderátor
18.01.2017-19:51
Suzanne - na férovku - v téhle zemi se psaním uživit nedá, jsme malý trh s moc velkou nabídkou. Ale jinak jo - udělej si kurz psaní, vypracuje se - i když to asi potrvá delší dobu než si myslíš - a pak si piš a třeba i sama vydávej. Pokud budeš mít dost trpělivosti a vytrvalosti, přinese ti to přesně to štěstí, o kterém sníš.
Ale vedle toho choď do normální práce, ať máš z čeho žít, protože jinak buď umřeš hlady, nebo skončíš v blázinci. Já to dělám taky tak už poměrně dlouhou dobu a funguje to.
Suzanne | + 0 / 0
15.01.2017-17:40
jeneb100 - děkuji za krásná slova, rozhodně je to pro mě povzbuzující, momentálně přemýšlím, že si zaplatím kurz tvůrčího psaní, ale po Vašich slovech už není o čem přemýšlet, jdu do toho :)
jeneb100 | + 1 / 0
11.01.2017-18:41
Pokud chcete něco dokázat, nesmíte poslouchat své okolí a musíte jít za svým cílem. Uvědomte si, že většina lidí žije jen průměrný život a proto nemůžete brát všechny rady a názory těchto lidí vážně. Sama si určujete svůj průběh života. Na začátku je jedno, jestli budete dělat malé krůčky nebo mílové kroky. Hlavně, že povedou k Vašemu cíli. Našel bych si práci, abych měl z čeho žít a měl možnost investovat do svého snu, ale nikdy bych se nevzdával, hlavně ne proto, když k tomu máte veškeré předpoklady. ,,Snad Vás to povzbudí,,

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.