Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Nevinný nápad

Sdílej na Facebooku

Autor: revirnik

Sbírka: Na konci podzimu

Vloženo: 7.01.2017

Publikováno: 7.01.2017 08:22

Kategorie: Povídky -> Ze života

Anotace: Konečně jsem se dostal na konec svého posledního díla a dovolím si pouštět ho po kouskách ven.
Navzdory zařazení do kategorie v záhlaví nejde o povídky, jsou to kratší či delší kapitoly (ty delší, bude-li možné, rozdělím) jedné knihy, jednoho příběhu, složeného do celku jménem Na konci podzimu. Některé už jste možná četli (Karliny kameny, Hrčava, Odhalení), ty vynechám.
Teď začnu od začátku.

 

Nevinný nápad

 

Ještě nebyl rukopis Do hor v nakladatelství – l­ežel dosud v hlubinách pevného disku jediného počítače –, j­eště jsme ani neměli možnost zkontrolovat Miluščinu obrázkovou přílohu ke knize, jejíž těžký zrod právě v kuchyni líčila mamince, když se k mému sluchu za zavřenými dveřmi doneslo: „Až Jaroušek napíše do hor dvě, to už budu vědět, jak na to.“

Skoro jsem nadskočil: Co to má znamenat?

Otevřu do kuchyně a­­ vidím idylku: babička obdivuje sedmnáctiměsíčního šohaje, jak si se vším sám poradí; jak se pohodlně uvelebil mamince na klíně, sám jí rozpíná knoflíčky a rozhrnuje hadříky, co brání přístupu k nalitým zdrojům zdravé výživy, jak bez váhání do jednoho zaboří pusu i nosík, div se nezadusí – a­ teď se okolo můžou prohánět hromy blesky, už se ho nic netýká.

„Jaks to myslela?“ obořím se na Milku, idylka neidylka.

Ta se však z míry vyvést nedá: „Musíš přece pokračovat, co bys dělal?“

„Ty nechápeš, že kniha je jednou hotová, a pro mě uzavřená?“

„A co Pepa? Co Honzík? Kde si o nich přečteme? A kolik je nového dál!“

„Pořád je a bude něco novýho.“

„A o tom teď právě budeš psát.“

„Nebudu, mám jiný plány.“

„Ty můžeš odložit.“

„Jo? Na kdy?“

„Napotom.“

„Víš ty vůbec, jak dlouho jsem tu knihu psal? A promítni si, kolik mně je roků a co můžu ještě stihnout...“

Zamračila se: „Toho nech, takové řeči neposlouchám.“

„Stejně všechno nikdy nenapíšu.“

„Všechno nemusíš, jenom co je důležité.“

Neuznalá, neústupná, sakramentská žába. To by se napřed člověk musel doopravdy naštvat, aby ji střásl. Tak daleko naštěstí nejsme, tak jen zakroutím hlavou: „Děvče, jak ty to děláš, že pro tebe nic není problém…“

„A je snad?“ uculí se, nevinnost sama.

Babička mlčí. Až se divím. Asi ji holka musela taky dost překvapit, když k tomu zatím nenašla slova.

Zato Pavel, doposud tichý, skoro za mnou v šijovně na pohovce u svého noutbuku zapomenutý, se k Milčině provokaci znenadání přidal: „Taky si myslím.“

„Co.“

„Že musíš napsat Do hor dvě.“

Sprásknu ruce: „Páni! Ty taky!?“

Vlastně – p­roč se tomu divím?

Vstal jsem, stoupl si mezi futra a líp se rozhlédl po kuchyni. Janinka měla v očích ten známý pozorovatelský lesk, jako že sice trpělivě vyčkává, do ničeho nezasahuje, ale že stejně ví, jak to bude dál. Babička, ta už začíná být na straně pokušitelky, to vidím, ponoukl ji teď Pavel a za chvilku Milušku pochválí, že měla dobrý nápad. Jen Pepovi hraje ve tváři obvyklý zasněný úsměv a jeho pohled míří vysoko nad hlavy přítomných. Je jasné, ve které ze svých tří beden právě duchem vězí.

„Vidím, že to máte za hotovou věc, jak vás tak pozoruju… všichni… Nebo ty ne, Pepo?“

„Co?“ trhl sebou. Je v ní, v té prázdné, odpočívací.

„Nic, nic, nenech se rušit.“

Ostatním jsem pohrozil: „Bude to ale trvat, než se dočkáte! Roky!“

„Nikdo tě nehoní, Jaroušku, času máš, kolik chceš, viď, Miluško?“ jala se mě konejšit má dobrá žena, již vzpamatovaná.

Milka si zapnula blůzku, sytého Janíčka postavila na zem – ten jako čamrda, s­­ babičkou v patách, u­tíkal na chodbu a rovnou ke kotli – a­­ se špatně potlačovanou nechutí zamručela: „Roky by to zrovna trvat nemuselo…“

„Budeš se muset smířit, já rychle psát neumím, když to má k něčemu být,“ řekl jsem pokud možno rozhodně.

Ostatní se tvářili, že chápou, i ten násilím probraný Pepa pokyvoval.

Jen já jsem až příliš pomalu zjišťoval, nač se jim to chystám naletět, přičemž jsem na to šel úplně opačně než bych měl. Ovlivněn Milkou jsem před sebou místo alespoň slaboulinkého nápadu, o čem má kniha být, viděl velká písmena s jejím názvem, který ona jen tak naslepo plácla. Do hor 2. Dokonce mě napadlo, že třeba s římskou číslicí: Do hor II. Anebo úplně, ale úplně jinak? Zkrátka – míhaly se mi hloupé halucinace beze smyslu.

Ale nemohl bych jednou – j­en tak, třeba podle Jaňulčina proslaveného kalendáře – sepsat prostou vzpomínkovou knížku o tom, co je nejvíc zajímá, co prožili a z čeho si tak rádi schovávají ty své obrázky? Tak obyčejně, jen jak se píšou poznámky do bločku? Napsat datum a­ stručně poznamenat, co se v ten a ten významný den přihodilo. Poskládat věty do rychlých řádků, jen samá fakta, moc se s tím nepárat – a­ být hotov do roka a do dne. Milka by k tomu přidala ten svůj barevný svět, jak ona ho vidí… A­ já bych se pak v klidu mohl věnovat svému dávno plánovanému spisování.

Ale to už bych vůbec nemusel psát já, mohla by Miluška rovnou udělat fotoknihu, připsat ke každému obrázku vtipnou glosu a bylo by to. Třeba dřív než do roka.

Jenže oni to chtějí ode mě. Kdo ví proč? Asi že mám nejvíc času.

Když je to tak, budete se muset, moji milí, smířit, že rychlé řádky nejsou pro mě, takovou knížku já napsat neumím.

Vyzbrojen tímto odhodláním jsem je přelétl pohledem. Pepa už z prázdné bedny přesídlil do té všeobecně pracovní (má ještě jednu, sexuální, do ní leze nejraději doma v Čechách, tady je mu nejlíp v té prázdné). Zvedl jsem varovně prst:

„Ale mluvit si do toho nedám! Nanejvýš s faktickou připomínkou. Za tu vám leda poděkuju, viď, Jaňulko.“

A jejda, začínám si klást podmínky, to už je, jako bych se jim zavazoval. Jak vidím, běží to naostro. Co teď?!

Vtom mě osvítila spásná myšlenka: Vždyť o nic nejde, vůbec nic se nezmění. Je přece známo, že každý spisovatel píše po celý život jednu a tutéž knihu, kdyby jich z nakladatelství vyšlo třeba padesát. Pořád tu jednu knihu svého života, svých prožitků, svého myšlení, třebaže ty prožitky a to myšlení přisoudí jiným postavám, vymyšleným či skutečným. Můžu tedy i já v psaní své jediné knihy s klidem pokračovat. A když je to tak, zapletu do ní i něco – nebo snad všechno (?!) – z toho, co si nějakou dobu střádám pro svůj poslední svazek, jenž má být jenom pro Janu a jehož začátek leží ladem v počítači pod prozatímním názvem Důvěrně.

Tak vida, bude to ona, pořád ta jediná kniha, jmenovat se může jak je komu libo, třeba Do hor II. Anebo úplně jinak. Hurá!

Toto už jim vykládat nebudu, svěřím se s tím samotné Janě, až odjedou.

Jak vidím, mám před sebou neplánované dobrodružství. Možná mě bude bavit.

Upokojen jsem si sedl. Bylo rozhodnuto.

Teď už jen čekat, až na mě přijde známé nutkání, co na čas odešlo s prozatím poslední kapitolou té mé nedopsané knihy. Dříve či později se dostaví, o tom nepochybuji.

Znovu si však uvědomuji: u mě to není tak, že se do toho dám, a už to běží, už se utěšeně kupí slova, přibývají řádky. Mé psaní probíhá tak, že čtu několikrát dokola první větu, potom, když napíšu druhou, čtu obě od začátku, přidám třetí a znova čtu od začátku… atakdále.­ Za toho hnidopišského navracení čtu postupně první až pátou, první až desátou větu, mnohokrát někde něco vyměním, přesunu, přidám, vypustím. Donekonečna pochopitelně ne, jednou se se zněním první, druhé až třeba desáté věty spokojím, bez škobrtnutí jimi propluji, uznám jejich srozumitelnost, dám jim požehnání a s novým kolotočem začnu od jedenácté.

Ovšemže nic nepočítám, to by tak scházelo! Jen se tím dílem, které se rodí, pokaždé ploužím jako šnek. Bez výjimky. Každým. Než mi věta zazní, jak znít má, než si spokojeně řeknu „Tak ji nechám“, to to trvá! Tož taková je výhoda důchodce: mám čas.

Z toho je vidět, že mě ani nenapadne stanovit si denní normu, například počet napsaných stran, jak to dělají spisovatelé, kteří vydávají knihy a psaním se živí. Ne, já jsem šťastný za každé posunutí o pár řádků, věčně s nimi nespokojený. Nevěřím si. Jak věřit, když není odezva, když nevím, jak budou má slova přijímána? Můžou mi dobře znít, ano, mně, ale co když jiným duní prázdnotou?



< Předchozí dílo ve sbírceDalší dílo ve sbírce >
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (5 hlasů)

JariAgnes - 1Jezevec - 1toninamoll - 1
dennichodec - 1andreina - 1

přečíst později

Komentáře

revírník | + 0 / 0
18.01.2017-16:31
Jsem rád, Andrejko, že se zas na chvilku u nás stavuješ. Vím, že to nikdy nemůže být na dlouho, když máš ten svůj dobrovolně zvolený úděl světoběžnice po mořích. Ale já každé tvé zastavení vítám.
andreina | + 0 / 0
18.01.2017-14:55
Jaruško, děkuji, že jsi se mé neteře zastala. Jen ubohý člověk použije šestileté dítě, aby vyjádřil svou nesnášenlivost vůči názorům jiných. Svůj názor k extempore, které tu předvedla Kousalka vůči Honzovi jsem již napsalala jinde.
andreina | + 0 / 0
18.01.2017-14:50
Nikoliv nevinný, ale výborný nápad. Máš skvělou rodinu a je dobře, že Tě směruje tím správným kursem. Ostatně, myslím, že kdo jednou začal psát, tak přestává jen s těžkým srdcem. Je to droga. Když se koncem roku 2014 chýlila ke konci moje desetiměsíční „dovolená“, kdy jsem zaskakovala jako chůva u Evičky, počítala jsem, že to bude i můj konec na PP. Vrátím se na moře a s psaním je konec. Nebyl, nešlo to. Kromě toho, že jsem zde našla přátele a šanci se něco přiučit (na tom máš i Ty velkou zásluhu), nějak mým prstům chyběla klávesnice a naskakující písmenka na monitoru.
Proto si myslím, že ani Ty jsi jinak dopadnout nemohl a já se již moc těším na Tvé vyprávění.
Jednuška.

revírník | + 0 / 0
11.01.2017-6:40
Jasněnko, Marie, Jarko, Jari, Pepo, Bětko, všem vám děkuji za milá slova plná podpory. Však ano, věřím, že se všecko v dobré obrátí. I u Jendy Blechovana.
dennichodec | + 0 / 0
9.01.2017-22:11
Po dlouhé době procházím, Jaroslave, ráda jsem si přečetla o počátku Tvojí nové knihy. Opatruj se, přeji Ti hodně zdraví a štěstí. 1
toninamoll | + 0 / 0
9.01.2017-21:42
Jaroslave, čtu ráda Tvoje životní příběhy, i když pokaždé nekomentuji... těším se na Tvoji knihu a přeji Ti k psaní hodně zdraví a štěstí.

1**
Alma | + 0 / 0
9.01.2017-10:36
Jenom bych ještě chtěla podotknou něco ke kousalce. Dovolím si říct, že Evička se svými znalostmi na její věk a svojí upřímností, předčí mnohé z nás. Nechápu, co jí tak na ní stále vadí. A Blechovan svojí moudrostí, kterou do svých vzpomínek vkládá by si zasloužil spíš úctu.
To jen po přečtení komentářů.
Alma | + 0 / 0
9.01.2017-10:08
Včera jsem v noci poslouchala v rozhlase noční linku. Ráda se do ní zaposlouchám, když nemohu spát. Bylo to o psaní deníčků. Volal tam jeden muž, že deníček si nikdy nepsal, ale slyšel, že svěřovaná radost, či bolest se stává pak poloviční, a proto se začal svěřovat papíru. Přinášelo mu to velkou úlevu. I já vnímám psaní jako odreagování a osvobození se od starostí běžného života. A když někdo dokáže sepsat dění tohoto života tak, jak to dokážeš například i ty, přináší to útěchu nejen tobě, ale i mnoha čtenářům. Ti co tu takto píší, je tady víc a byla bych ráda, kdyby to tak mohlo zůstat.
JariAgnes | + 0 / 0
9.01.2017-9:40
Jarku, vinu za to všechno bych měla cítit já, Ty rozhodně ne,
nám jsi přece udělal radost!
Přesto toho Tipu nelituji, šlo mi jen o to, co píšu v komentářích níže, a lituji jen toho, jak to dopadlo.
A Jendu Blechovana prosím i tady, aby zůstal a v klidu psal dál...
Jezevec | + 0 / 0
9.01.2017-8:54
Jardo, těším se na další díly psané ŽIVOTEM
(komentáře nekomentuji)
sedmikraska | + 0 / 0
9.01.2017-8:13
Jardo, je to, dle mého, jen pokračující diskuse o tom, jaké je poslání PP. A jestli se některé z jeho možných poslání neztrácí nebo nevytratilo úplně - jak si třeba někteří myslí.
Je logické, že se tyto diskuse objevují pod díly výrazných osobností zde na PP.
Snad se v těch diskusích neutopíme úplně a budeme psát...
revírník | + 0 / 0
9.01.2017-7:38
Mrzí mě, co jsem tu svým nečekaným příchodem po tak dlouhé době vyvolal.
V nárocích na literaturu máš jistě, Kousalko, pravdu, jenom ji podáváš tím svým nešťastným způsobem, který většina lidí špatně snáší. Vím, že to stejnou měrou patřilo i mně a dalším spolkařům, ale Jendu Blechovana jsi tentokrát napadla obzvlášť nespravedlivě a já chápu jeho rozhořčení. Přitom vím, že si jeho psaní ceníš, dalas to párkrát najevo. Tak proč?
Vítám, že všichni komentující tady pod textem píšou věcně, bez ironie či výpadů proti tobě. Za to vám, Jari, Bětko, Míro i Milo děkuji.
JariAgnes | + 0 / 0
8.01.2017-22:59
Tak ještě reaguji na moje oslovení...
Nevidím nic špatného na tom, když někteří tu jsou "jen pro ten spolkovej život tady"... U mě to tak možná také vypadá, protože komentuji pouze to, co se mi OPRAVDU líbí, takže nedostatky nevidím, nevnímám... Jen výjimečně něco nepochválím, obvykle tam, kde jsem komentovat chtěla, i když je můj vkus jiný než autorův a třebaže někomu se jeho dílko líbí. To vždy napíšu, proč mně ne...
Snažím se být vždycky fér (tak to bylo i vůči Schönfeldovi) a v komentování se nezměním, protože nemám čas komentovat cokoli, tedy i dílka horší, ale jenom to, co se mi opravdu líbí. A ani z těch skutečně dobrých děl nestíhám číst zdaleka všechno a často mi mnohá dobrá díla unikají...
aklasuok | + 0 / 0
8.01.2017-21:57
Sedmikrásko, já jsem se už k tomu vyjadřovala jinde a už tolikrát, že už fakt nechci... jo, možná jsi tu ještě nebyla.

hele, moje psaní je tak akorát na literární server, už nepíšu roky a ani to co jsem kdy sepsala nemám nějak archivovaný, je to na kupě, sto pracovních verzí, pak už deset finálních a pak opravená interpunkce... a nevím co je co... ale jsem v Poděbradech a ta díly jsou tady v tom počítači... ak sem třeba pro tebe jedno dám... ale nebudu hledat které a nevím jaká je to verze.
aklasuok | + 0 / 0
8.01.2017-21:39
Blechovane, nebudu, na to je vás tady teď už většina... a když těch vás pár odejde, tak už tady bude jenom vítr v opuštěný lodi, tak proč bych si to měla přát, a proč bych si to měla přát na už stejně skoro mrtvém serveru
A už vůbec nevím, proč bys měl přestat psát, tvoje vzpomínkovky tady přece mají svoje místo
Jari, ale ty přece víš, že nic z toho co tam píšeš mi nevadí...spolčování, porozumění, stejné zájmy, spřízněné duše - jenom bych chtěla, když tak máte rádi tu literaturu, abyste se k ní vyjadřovali i tam, kde má své nedostatky, abyste ty nedostatky chtěli pojmenovat, i tam, kde víte, že je to autorův strop, i tam, kde nepíše ani pro první patro, protože to pak bude literární server... , pro všechny zrcadlo literatury, pro ty co umí i pro ty co neumí, a i když se ví, že ten dotyčný to stejně nikdy nenapíše líp, i tam je třeba se zastavit, protože ty komenty přece nepíšete jenom pro něj...
ne to co jste tady z toho udělali - spolek spřízněných duší

ano, vy tři ( - spolu s revírníkem, určitě je těch lidí tady daleko víc)
jste slušný lidi, jenom dneska vám jde už jen o ten spolkovej život tady... (i když tobě možná křivdím)


Hele, proč to píšu ... dyť je to furt dokola, všichni kdo se chtěli či vyjadřovali vyjadřovat k literatuře už tady nejsou (ne, vy jste je nevyštvali, ale ani jste neudělali nic pro to, aby tady zůstali((možná Jari)) , nikoho nového jsem nenašla... ale je pravda, mmohla bych se zapojit a popovídat si
když na to mám asi tu literaturu pořád ještě ráda
tak ať se daří
jamilao | + 0 / 0
8.01.2017-19:48
Jaroslave, po delší době, kdy jsem nemohla ke svému počítači a kdy mi tu určitě hodně uteklo (škody teprve budu sčítat :-)), jsem objevila, že začínáš vkládat další svoje dílo, a jsem moc ráda. Tvůj styl mi naprosto vyhovuje a Tvoje krásná čeština je pro mne prostě lahůdka. (Napsala bych pohlazení po duši, kdyby se z tohoto výrazu již nestalo klišé.) A tak s potěšením zaujímám svoje místo v našem přátelském kroužku a těším se na další pokračování!
Mirarap | + 0 / 0
8.01.2017-19:46
Mám obdobný názor jako Jari, napsal jsem ho Ivě do vzkazů...
JariAgnes | + 2 / 0
8.01.2017-19:16
Opět nahlížím a v údivu nenacházím slova... ale reagovat na něco musím...
Nechápu, jak může někomu vadit, že se přátelí či "spolčují" lidé, které spojuje porozumění, stejné či podobné vidění života a světa, stejný literární vkus, témata, která jsou jim blízká, stejné lásky, stejné zájmy, ale především to krásné porozumění a vzájemné sympatie...
PP je přece součástí našeho života - a v životě vždycky platilo a platí, že "spřízněné duše se nalézají" nebo jak říká známé rčení, že "vrána k vráně sedá"... Vím, že právě určitá spřízněnost a upřímné přátelství je na každém literárním webu to jediné, co tam autory drží, kvůli čemu se tam rádi vracejí...
Ráda čtu i taková díla, jejichž autoři do "mého" spolku nepatří. O to víc mě pak těší, když nacházím další spřízněnou duši - třeba jen tím, o čem a jak píše...

Jendo Blechovane, piš stále dál, komentuj jako dřív, zůstaň svůj...
Často mi bývá z PP smutno, často se mi nechce po pauzách vracet, ale zatím tu toho dobrého vidím stále víc než toho špatného či zlého...
sedmikraska | + 0 / 0
8.01.2017-18:19
Kousalko, máš pravdu, že je to tu tiché. Ale dovol, abych se vyjádřila k jedné tvé výtce, která zaznívá skoro v každém komentu. Píšeš nám, že nemáme věcné komentáře k ostatním dílům (věcné - literárně)
Máš pravdu, je to tak.
Já osobně na tvoje slova dost myslím a říkám si, měla bych na to víc myslet, ale na férovku, ono to není jednoduché. Být dobrým autorem je jedna věc, být dobrým kritikem, je druhá věc. Umět správně pojmenovat slabiny je těžké.
Píšu dost pocitově, neříkám si, co mám jak udělat a proto i díla hodnotím pocitově. Buď je vnímám jako "krásnou" literaturu nebo jako nuda apod. Ale to není to, co asi hledáš v komentářích.
Je tu celkově málo lidí, takže logicky i méně dobrých kritiků a méně dobrých spisovatelů. To je matematika.
Ty píšeš dobré kritiky (většinou), ale zase nepíšeš texty. Není třeba, aby každý dělal všechno a uměl všechno.
Chybí mi tu ti, co měli u jména popisku kritik. Takový tu není nikdo, ale to není nic, co můžeš vyčítat těm, co publikují povídky a čekají, že jim kritik řekne, v čem se mají zlepšit.
Když napíšeš povídku a někdo ti řekne, že se mu líbila, přece ho nepošleš do pr... I tě to potěší. Já jsem za vizitu Kousalky vždycky ráda, bohužel tu mnoho dalších kritiků, kteří by se takto chtěli profilovat, není. To ovšem nelze vyčítat těm, co píší, ne?

Věcné posuzování je umění, možná řemeslo, které je třeba zvládnout, mít k němu odborné předpoklady. Já je nemám, jsem jen nadšenej pisálek a čtenář. Sama mám řadu otázek k svému psaní, neumím si poradit. Nemám valné mínění o tom co ne/umím.
Níže z tvého komentáře k Jardovi jsem vyčetla, že tě podáním nezaujalo, ale co je na něm "nudné", "špatné" apod... A proč? Co bys udělala jinak atd. To mi v komentáři chybí. Vlastně ho máš dlouhý, ale věcný, nezlob se, moc není. STejně jako ten můj, ale ten je o dost kratší... K dílu jsem se nevyjadřovala, vnímala jsem toto spíš jako pozvánku.
revírník | + 0 / 0
8.01.2017-18:03
Ano, Jendo, optimismus mi naštěstí nechybí, jinak bych se do toho, co teď dělám, nepouštěl.
Ivo Kousalko, tobě zvlášť děkuju za upřímná slova. Máš pravdu, jistě bych místo svého šnečího tempa, k němuž se tak upřímně, jen s malým přeháněním přiznávám, chtěl vládnout těmi dary, které mi přeješ ve své první větě. Žel, není mi to dáno a co mě doteď míjelo, už sotva doženu. Ale co se týká toho "spolkaření", jinými slovy virtuálního přátelení, v tom ti úplně za pravdu dát nemůžu, přestože ti rozumím, když kladeš důraz na to, že tady jde hlavně o literární server. Nám ve "spolku" asi nejde jen o to jediné, když už jsme se tu tak náhodou sešli. Však taky občas pobuď.
Blechovan | + 0 / 0
8.01.2017-18:03
No dobře, Ivo. Když přestanu psát a komentovat, snad budeš spokojena.
aklasuok | + 0 / 0
8.01.2017-16:34
Do psaní ti přeji slova, co se ti budou množit na jazyku, myšlenky, které ti budou zaplavovat hlavu a rychlé prsty, které je stačí předat klávesnici.

To sepsání mě nezaujalo, tedy svým podáním. I když určitě bylo míněno upřímně, o tom nepochybuju.

Ke komentům... možná že ještě přijde Evička, napíše jedničku a tři hvězdičky, pak její teta, až tedy loď zakotví a možná dva či tři další...pak všichni ti zbývající braši v přátelství,co ještě zůstali.
A tím dojde k rekordu týdennímu komentů u díla...
o jakém věcném posuzování, Blechovane, píšeš? To jsem tady už fakt sakra dlouho nikde neviděla. Měsíce...Ani od tebe, ani od revírníka.... tohle už je jenom o spolkaření, na kterém máte svoji zásluhu. Netvrdím, že jenom úmyslnou.

(nic proti vašemu spisovatelství, zasluhuje úklonku, jenom - že na hrobaření serveru máte podíl, určitě ne tak razantní jako zde citovaný nick
jenom ten váš je takový pozvolńoučký, milý....)
Blechovan | + 1 / 0
8.01.2017-15:08
Jarku, sdílím Tvůj optimismus. Především z hlediska toho, že nejde hlavně o počet.
Myslím, že web poškodili podobní jako schonfeld, kteří v komentářích zesměšňovali, uráželi, odsuzovali místo toho, aby věcně posuzovali.
revírník | + 0 / 0
8.01.2017-14:15
Jari, pěkně jsme si v krásnou mrazivou sobotu a neděli v teple poklábosili a je nám fajn. Až bude škaredě, však oni se čtenáři probudí, neboj. Vždyť na tuto sněhovou nadílku dlouho čekali.
JariAgnes | + 0 / 0
8.01.2017-11:57
Je mi líto, že už se tu nikdo nezastavil s komentářem.
Ale mnozí snad o Tvé další knize už vědí - a o to mi šlo při tipování především.

Líto je mi i toho, že PP už dlouho usíná a snad i pomalu končí...
Vím, i když jinde už nejsem, že podobné je to i na dalších literárních webech.
Důvodů je jistě dost, ale situace na PP mě mrzí nejvíc.
revírník | + 0 / 0
7.01.2017-19:17
A ty jedna!
JariAgnes | + 0 / 0
7.01.2017-19:11
Já taky děkuju a jsem ráda, že to vyšlo... :-)
revírník | + 0 / 0
7.01.2017-14:59
No dobrá, blahosklonně promíjím. A děkuju.
JariAgnes | + 0 / 0
7.01.2017-14:13
Jarku, tipovala jsem z pouhé radosti... :-)
Aby nikomu neuniklo, že nová kniha byla dopsána. Opravdu mě to moc těší a vím, že to potěší i další Tvé věrné čtenáře.
V tyto dny tu bývám častěji, ale bývá období, kdy mi unikají díla, která by mě potěšila nebo zajímala, jenže pokaždé dohánět nestíhám a něco přečtu jen díky Tipu.
Tak mi to prosím promiň. :-)
revírník | + 0 / 0
7.01.2017-13:41
Tato, to je zajímavý přístup. Takový přímočarý. Ale co, poslechnu.
Jendo, děkuju za povzbuzení. Ty víš nejlíp, že my už moc odkládat nemůžeme, máme-li ještě co říct.
Milá Jari! Pro vysvětlenou o té chybějící odezvě a dunící prázdnotě: tady píšu o době, kdy mi odezva chyběla. Teď to neplatí, už jsem k ní našel cestu, o tom bude následující kapitola Objev. Prosím tě, Jari, s návrhy na tipy šetři, zrovna toto si nemyslím, že by si tip zasloužilo. Ale je pravda, ta Múza z masa a kostí, kterou máš taky na mysli, ta mě jistě neopustí, už to párkrát měla příležitost i v kritických momentech prokázat.
Bětko, vítej, moc ti děkuju.
sedmikraska | + 0 / 0
7.01.2017-13:02
Príííma :-)
Ať tě líbá! Myslím múzu ;-)
JariAgnes | + 0 / 0
7.01.2017-12:06
Milý Jarku, mám vééélikou radost! :-)
Četla jsem s nadšením o to větším, že mnohé už vím, znám... Nemusím už přemýšlet, kdo je kdo, co a proč...
Jen jediné mě mrzí - že si málo věříš, že se ptáš, co když Tvá slova "jiným duní prázdnotou"... Kdo Tě zná a četl aspoň jednu Tvou knihu, uvítá s radostí i tuto novou... A kdo se začte po úvodu i do dalších kapitol, bude číst dál a dál a věřím, že zatouží znát i Tvé předchozí příběhy, vzpomínky, myšlenky Člověka s nádhernou duší a talentem génia...
Neodporuj, prosím, NEPŘEHÁNÍM vůbec nic!
Škoda, že teď nemůže číst František, určitě by mi potvrdil všechno... :-)
Tak hodně zdraví a sil pro všechno další, co máš ještě před sebou, a snad i pro další příběhy, věřím, že Tebe vzpomínky ani Múzy nikdy neopustí.
Stále Ti moc držím palce a zdravím Tvou Múzu nejvěrnější - Janičku... :-)

Vrátila jsem se s TIPEM
Blechovan | + 0 / 0
7.01.2017-11:19
Tedy to je fakt, že v našich letech se "na potom" moc odkládat nedá. Tak raději "teď". Nu a pořád dále, tedy i potom.
Také se už těším, Jarku.
tata | + 0 / 0
7.01.2017-10:31
Milý revírníku Jaroslave, jednoduše a prostě: Do toho!
Vkládej a my budeme číst. Asi tak.
revírník | + 0 / 0
7.01.2017-10:00
Míro, ty věrný čtenáři všech známých a přátel, je mi líto tvých zrakových potíží. Ne kvůli tomuto čtení, ale kvůli tobě. Jen si šetři oči, nic nepřeháněj. Přeju ti, aby se, co se dá, spravilo a jiné potíže tě nepotkávaly.
Mirarap | + 0 / 0
7.01.2017-9:47
Milý Jaroslave, nevinný, ale určitě dobrý nápad! Dříve, před těmi šesti sedmi léty, kdy jsi psal svůj - Do hor 1, jsem byl schopen číst i delší knihy, ale to jsem tu ještě nebyl...
Nyní už na delší texty nemám. Nicméně vítám tvůj nový projekt a budu určitě a rád alespoň nakukovat a fandit. Přeji ti /nebo dle TGM - přeju :-)/ hodně sil, zdraví a štěstí!...:-)))

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.