Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Krevní msta - 43. Kapitola I.část

Sdílej na Facebooku

Autor: Dragita

Sbírka: Krevní msta

Vloženo: 7.01.2017

Publikováno: 7.01.2017 20:49

Kategorie: Romány -> Sci-Fi, fantasy

Anotace: Pokračování příběhu Lianey a Dedriho, kterým se právě podařilo osvobodit své duše... jenže nikde už není bezpečno, Požírači duší se blíží.

* Jak koukám, příběh píšu už několik let s přestávkami - a já ho dokončím. Však konec se blíží a já ho vítám -a nějaké psací bloky mě nezastaví :)

43. kapitola

-Lianea-

 

Uběhly dva dny a Naíklyn se nevracela. Fei chvíli nepostála, hryzala si nehty, na každého byla nervlá a podrážděná. Musela vědět něco víc, musela tušit, že se Naíklyn něco stalo, ale když jsem se jí na to zeptala, vždycky mi neurčitě odsekla: Nic. Neoklamala mě. Cítila jsem z ní strach a úzkost. Kdyby mě jen vyslechla, kdyby mě pustila k sobě blíž, možná bychom byly obě klidnější. Ale to by mi dřív zezlátly šupiny, než by to udělala. Život ji musel hodně obrousit hrany, když spoléhala jen na sebe.

„Jdu pro ni,“ řekla mi třetí den, když mě spatřila v zahradě, skrytou mezi keři resinek. Meditovala jsem tu každé ráno, protože ani mě se nelíbilo tu jen tak sedět. Při výcviku mi to otcovi učitelé kladli na srdce - nikdy nezůstávej na jednom místě.

Fei přimhouřila oči, jako by snad čekala, že ji zastavím.

„Chceš pomoct? Jen se převléknu a... “

Hlasitě si povzdychla. „Nemůžeš mi pomoct, tohle musím udělat sama. Budu hned zpátky.“

Nevrátila se. Další dva dny jsme nevěděli, co se s ní stalo a Kharissina měla dost své práce, než aby se tím zabývala. Vlastně jsem ji za celý týden viděla jen jednou, zavřela se v pokoji v nejvyšším patře, odkud šla cítit vůně bylin a ještě cosi neurčitě kovového. Teprve posledních pár dní mi naplno došlo, že Kharissina musí patřit mezi drakeniry. Nebyla jen obyčejná vědma. Uměla manipulovat s životní energií, uměla podpořit rozpojení duší a chtěla naučit Naíklyn, co to znamená být Sphaerinou. Žasla jsem nad vědomím, že dračí dary přece jenom nebyly zapomenuty, že jich je víc, než si všichni myslí.

„Možná proto je celý dům vyzdobený glyfy a ryfy,“ podotkl v mé mysli Dedri. „Všiml jsem si jich nejen na stěnách, ale také vyryté v rámech dveří a oken, vyšitých na závěsech a čalounění. Zprvu se mi to zdálo jen jako výzdoba, ale teď mi to spíš připadá jako ochranný val. Jenže před čím?“

„To raději nechci vědět. Naše realita není jediná a řeknu ti, pověsti o Ďasech se mi teď zdají až moc skutečné.“

Ještě stále jsem sebou občas trhla, když na mě Dedri promluvil, ale vítala jsem jeho přítomnost a oporu. Už nikdy nebudu na nic sama a on také ne. V koutku duše mě to mírně děsilo - čeho všeho se dá takovým spojením dosáhnout, kdo by jej mohl zneužít - ale většinou se mi podařilo zahnat chmurné myšlenky. Musím se soustředit jen na jednu věc. Jedno po druhém, jak nás to v dětství učil Soilaes. Neměla jsem ho ráda, byl příkrý a rázný, ale naučil nás toho s Eldarem nejvíc.

 Abych se zaměstnala, plánovali jsme s Dedrim cestu do Malirey – nacházela se sice na okraji Busquru, ale mnohem víc severně než Larie. Zabolela mě vzpomínka na mého děda, přijme mě vůbec? Před lety se mě zastal u otce, když se přišlo na můj vztah s Versenem – prý mám stejný nárok na zábavu, jako můj bratr. Mluvil by jinak, kdyby věděl celou pravdu.

Bude to dlouhá cesta nepřátelským územím, ale vítala jsem novou výzvu. Má duše byla svobodná, pocit lehkosti mě neopoutěl, takže jsem mohla použít všechny zkušenosti a dovednosti. Zelení ještěři jsou v přírodě jako doma.

Od Fei jsem věděla, že cestovat do Attigeru nebude jen tak - Tajemní hlídali lidská města, zatímco lidé dělali razie a Černí s Vassary si podmanili obyčejné ještěry. Koho nepodplatili, dostali silou.

„Co jim asi tak zbývalo,“ odsekla tehdy Fei, když spatřila, jak se Dedri mračil. „Je jich málo a mají jen meče. Vassarové by je slupli jako bonbonek. Spolupracují, aby přežili. Proto tady s Nyn zůstáváme, chápete to? Otis může být hajzl do morku kostí, ale není bestie a nesežere vám duši.“

„Jsou v celém Attigeru? Víš to určitě?“ Dedri se nemohl srovnat s myšlenkou, že by Černí s Vassary už prakticky vyhráli a Tajemní proti tomu vůbec nic neudělali. Žil mezi nimi celý život, věřil, že pokud měl někdo šanci zastavit novou dobu Temna, budou to oni. Měli moc, měli technologii. K ničemu.

„Hele, já se o svět nestarám, stačí mi, že žiju. Ale jo, podle toho, co se říká ve spodních proudech Tysy, mají Vassarové Attiger pod palcem, no a Attoner zase Hadí klan. Jako by si Gayias snad rozdělili, nebo co.“

„Nikdo se nepokusil Tysu osvobodit? Co ostatní Attonerská města?“ zajímalo mě. Nějak se mi to nezdálo, Černí vyhrávali moc rychle a jednoduše i bez Vassarů.

Ušklíbla se. „Ne ani jednou, víš, u Otise jsem viděla hodně, abych si udělala vlastní obrázek. Tajemní jsou podmáznutý. Využívají Tysský spodní proud k vlastním choutkám. Proč ostatní Attonerská města hrají mrtvé brouky nevím.“ Pokrčila rameny. „Třeba je taky podplatili, rozhodně je to lepší, než zjistit, že jsou všichni posraní strachy.“

Už od začátku mi bylo divné, proč je Tysa v rukou klanu Hada, hlavní město království, které se kasalo, že je mocnější jak Zarna. Nebylo. Nebo možná ano, jen ho dostali pod křídlo Tajemní s Hady. Podivná kombinace, prakticky se tu domluvili nepřátelé a společně zneschopnili hlavní město Attoneru. Že mě to ještě překvapovalo, intriky mocných rodů neznaly hranic a koupit se dal skoro každý, jen najít správnou cenu.

 

V Dedrim vřel hněv a neklid, ale nedal to na sobě znát. Každý den cvičil na zahradě, obehnané vysokým živým plotem. Byl na něj krásný pohled, soustředil se na každý pohyb, každý nádech, hotová symfonie. Když se Dedri zklidnil, požádal mě o duel, což byla naše zatím nejlepší předehra. Něčím jsme se zabavit museli, vyjít do Tysských ulic znamenalo sebevraždu. Každý občan se musel na požádání prokázat doklady. Pokud by nás nesebrala Tysská hlídka nebo Černí z klanu Hada, Otisovi muži určitě. Kvetl tu obchod s uprchlíky, osiřelými dětmi a mladými ženami. Aspoň to jsem z Fei dostala, než se rozhodla vzít věci do vlastních rukou.

Kharissina nás u sebe nechávala jen proto, že chtěla podrobně zkoumat naše duše. Každý večer jsme s ní museli spojit mysl, aby si nás prohlédla zblízka. Byla zkušená, nikdy mi nezpůsobila bolest, ale ani se se mnou nepodělila o závěry. Vždy na sobě měla fialové roucho s dlouhými rukávy, na kterých byly vyšity ryfy a její medové oči poutaly pozornost. Jako lázeň tekutého zlata, ve které se mohu snadno utopit.

Malá část mého já prahla potom, zeptat se vědmy na byliny a masti, co doporučila Naíklyn, na vědomosti, které naše bylinkářky postrádaly. Jak ráda bych si rozšířila obzory, na chvíli vklouzla do staré role, kde byl každý můj krok dopředu jasný. Tinktury, masti, kosmetika, jedy a protijedy. Všechno mi to chybělo.

Jenže jsem se nezeptala, nebylo by to zdvořilé, ne když mám prázdné kapsy.

Na tváři se mi usadil věcný výraz, takový, díky kterému mě odhadovali na mnohem starší a zkušenější ženu. Na Kharissinu to zřejmě udělalo dojem, protože se usmála a nalila mi další šálek oranžového čaje. Místo lístků na hladině tančily cosi jako drobné třísky, vonící po medu.

„Ctěná, už jste zjistilla, jak pomoc Dedrimu? Jde to vůbec?“ zkusila jsem se jí znovu zeptat, když pustila mé ruce. Seděly jsme v osmiúhelníkové místnosti na poštářících, zatímco se z dračích oltářů v rozích místnosti linula vůně Maniřiny byliny. Z dnešního spojení se mi nějak motala hlava, ale musela jsem znát odpověď. Jakoukoliv. Předtím mi říkala, že musí odhalit rozsah poškození.

Zachmuřeně se na mě podívala, měla oči někoho, kdo toho spatřil příliš mnoho. Uvolnila si vlasy ze skřipců a pečlivě si je upravila. Jen tím získala čas na odpověď, kterou jsem tušila.

„Přiznám se, že nevím. Mrzí mě to Lianeo. “ Nelhala mi, to jsem věděla jistě. Vždy se mi podařilo zachytit jemné náznaky, postoj těla, gesta a vyvodit z toho správné závěry. „S něčím takovým jsem se ještě nesetkala, ne v takovém rozsahu.“

Zarazila jsem se, polil mě ledový pot. „Ale... “

„Lianeo, neřikám tím, že to nejde. To bych si nedovolila. Jen říkám, že já nevím, co mu pomůže. Kdybych svolala sněm, určitě bychom našly řešení. Draci nám odkázali mnohem víc, než si všichni myslí.“ Napřímila se, bylo na ní cosi mystického. „Kdyby se to stalo v jinou dobu, ihned bych jej svolala. Jste záhada, kterou bychom velmi rády rozluštily. Jenže teď je nebezpečná doba, neohrozím ostatní vědmy, jen kvůli zvědavosti.“

„Co by nás stála pomoc?“

Pozvedla obočí. „Mé služby jsou drahé.“

„Jsem Zelený ještěr, to víte. Sice teď nemám čím zaplatit, ale to se změní, jakmile se dostanu k rodině.“ Kharissina ohrnula ret, aby něco řekla, ale já ji zastavila. Ihned mi došlo, jak pošetile to znělo. „Chci tím říct, že pokud víte o někom v Attigeru, kdo by nám mohl pomoct, tak neodejde s prázdnou.“ Sázela jsem na její dobré srdce, musela jej mít. Starala se o Naíklyn. Byl to naivní pokus, ale nic jiného mi nezbylo.

Semkla rty. „Draci ať se smilují nad jeho duší, Lianeo. Už jen to, že jste věděli o mně, byl risk. Vassarové vás zajmou, získají informace o vědmě a zabijí ji. A s ní odhalí i všechny ostatní a všechna dračí moudrost bude ztracena. To nemohu riskovat.“

Věděla jsem to, přesto se mi sevřelo srdce. Možná bych se měla vrátit k dřívější opatrné nedůvěře, která mě provázela životem, než jsem potkala Janu a její bezelstnost. Její naději a víru v dobro. Už tak jsme toho od vědmy dostali hodně.



< Předchozí dílo ve sbírceDalší dílo ve sbírce >
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (3 hlasů)

Adarra - 1ACARNIVORA - 1Rita - 1

přečíst později

Komentáře

Adarra | + 0 / 0
9.01.2017-22:12
Bezelstnost je krásné slovo. ;-D Jen že jsi napřed měla napsáno bezeslnost. ;-D
A Jana je taková, přijde tam a vše teprve poznává, není ihned tak prohnanaá a zkažená jako někteří anebo vycvičená a světaznalá jako druzí, vnáší do děje jiný vítr. ;-)
Dragita | + 0 / 0
9.01.2017-22:06
Překvapilo mě to, přece jenom, většinou jsou tipované jednorázové povídky nebo básně. No, třeba sem zavítali noví čtenář :)
ACARNIVORA | + 0 / 0
8.01.2017-23:47
Připomínat si to musíme všichni, detaily jsou důležité. Já to mám taky všechno dost provázané, rozumím Ti. S tím koncem to mám též stejné, v hlavě je vymyšlený už dlouho. Rukopisy už se naštěstí zabývat nemusím, jen posledním dílem, na kterém je ovšem stále hromada práce.

Děkuji, Tobě taky přeji, ať Ti úpravy rukopisu jdou a máš to brzy hotové. Snad Tvé dílo najde i zde více čtenářů, když Ti dal někdo tip, ač se obávám, že tento server jde do kytek. :( I tak Ti k němu gratuluji. :)
Dragita | + 0 / 0
8.01.2017-0:44
Jinak rozsahem je to taky pěkná bichle - 300 stran, 117000 slov... a ještě nejsme na konci, teď se to sbíhá. :D
Dragita | + 0 / 0
8.01.2017-0:41
Acarnivoro, díky, že ses tu taky zastavila. Já mám občas pocit, že je to časově natáhlé až moc, pak si musím připomínat detaily, i když stále vím, kam jdu. Ještě, že mám příběh domyšlený do konce už dlouho ;)
V neděli sem dám druhou část kapitoly a uvidím, jak zbude čas na psaní další - zase mám pod rukama rukopis jedničky a ne naposledy.
Přeji ti, ať se ti daří ve psaní :)
ACARNIVORA | + 0 / 0
8.01.2017-0:24
Mám z toho stejný pocit jako Adarra a už se těším na tu akční kapitolu, i když z této nejsem nijak zklamaná, rozhodně ne. :) K Tvé poznámce v anotaci chci říct, že tak to obvykle bývá. Ono kvalitní dílo nevznikne za pár dní, ale napsat ho trvá roky. Ale přesně chápu Tvou touhu po jeho dokončení. Ostatně jsem na tom momentálně úplně stejně.
Dragita | + 0 / 0
7.01.2017-22:42
Jo, to by ani nebyl on, kdyby neměl prsty všude - však se ještě vrátí na scénu-
Je to znepokojivé, pokračování taky... 44. kapitola bude akční... :)

Bezelstnost, divné slovo, ale nějak mi tam pasovalo - je na něm něco špatně?
No všechny... oni by to stejně nepřiznali, že se nechali ovlivnit někým - na první pohled - tak obyčejným :D
Adarra | + 0 / 0
7.01.2017-22:22
Znepokojivá atmosféra, řeknu ti, cítím z toho klid před bouří, před hroznou, ničivou bouří. Musím se ovšem culit, když si vybavím kruh vědem, kterak střeží dračí moudrost - páč si pamatuju, kdo by jim musel pomoct některé části starých zkazek přeložit. ;-DDD
Na konci patrně myslíš Janinu BEZELSTNOST. Jojo, holka si přišla do ještěřího světa jako nováček se srdcem na dlani a ejhle, všechny tím nakazila. ;-D
Těším se na pokráčko. ;-)

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.