Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Deníček: Děkuju Davide

Sdílej na Facebooku

Autor: ScarecrowDestroya

Sbírka: Statě

Vloženo: 10.01.2017

Publikováno: 10.01.2017 20:13

Kategorie: Ostatní -> Deníčky

   Vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem si říkala - tenhle týpek, ten by za to možná stál! Ale nebyla jsem si doopravdy jistá, vždyť kolikrát před tím jsem jim a jemu podobným tak trochu... opovrhovala. Zcela neprávem, to ano, ale já bývala velmi netolerantní, takže to snad je pochopitelné a omluvitelné.

   Ale změnila jsem se, ztratila jsem nadobro stud a pokusila se (s nepříliš kladným výsledkem) o smíření se se svou sexualitou. Přiznala jsem si, že jsem transgender a potřebovala jsem někoho jako sebe. Osobně nikoho neznám, a tak nezbývalo než hledat ve virtuálním světě. To jsem ještě nevěděla, že ten, kdo mě začal zajímat hudebně, mě uchvátí právě i svou neuvěřitelnou, extravagantní, ba dokonce nebinární osobností.

   První píseň, kterou jsem slyšela byla Space Oddity, příběh majora Toma, kosmonauta a jeho dialogu s nadřízenými, zatímco on je venku ve vesmíru. Všechno je v pořádku, dokud... dokud se něco nepokazí. Smrt je jistá. A píseň je to nádherná, sice ne hned napoprvé, ale uchvátila mě a já ji mám moc ráda. Pokud někdy budete mít skutečně melancholickou, modrou náladu, neváhejte si ji pustit.

   Píseň jsem měla, hlas jsem slyšela, melodie byla ohromující, ale pořád jsem neviděla Jeho. Měla jsem sice určitou představu o tom, jak vypadá, věděla jsem, že to bude šílené, ale to nestačilo. A tak jsem spatřila video s klipem k písni Starman, která se posléze už navždy stala moji nejoblíbenější, poznala jsem, že On tam bude a nic mi nebránilo spatřit ho "v akci". Ale na to, co mělo přijít jsem absolutně nebyla připravená, ono se na to vlastně ani připravit nešlo. To, co jsem viděla, mi změnilo pohled na svět. Ne, že by to byla píseň a klip, který by změnil svět, světoborný, revoluční, ale... moji milovaní, pro mě tím vším byl. Protože po Freddiem Mercurym z Queen a Gerardu Wayovi z My Chemical Romance jsem konečně našla třetí svatou sassy divu všech dob.

   Je mu tam asi třicet let, představte si mladíka hubeného jako tyčka, s šíleně roztřepeným účesem takřka oranžové barvy, v těsně na tělo přiléhavém pestrobarevném unisex overalu (vážně, ta věc nemohla být ušitá ani na ženu, ani na muže, jedině na něho), s vysokými botami, v ruce zářivě modrou dvanácti strunnou akustickou kytaru, na kterou hraje jen občas, protože mnohem víc ho zaměstnávají neuvěřitelně svůdně sassy pózy, pohledy a pohyby a hlavně... vyhledejte jeho oči, jeho zkaženě-dvojbarevně-mimozemské oči, opravdu každé je jiné. Přidejte mléčný, lehce zastřený, ale plný hlas a máte to. Představili jste si ho?

   Tak na tu představu zase můžete zapomenout, protože nemůže splňovat Jeho podobu. Nejde to, nikoho, nikoho takového nenajdete, dokud ho neuvidíte.

   A já ho spatřila a On se skrz kameru díval na mě a potutelně se usmíval a kolem něj byli dva mladíci, taky podivní zjevem, ale přece už ne tolik. Zároveň se nedalo nevšimnout, že při refrénu k němu a jeho mikrofonu pokaždé přistoupí blonďatý kytarista a On ho obejme kolem ramen a zpívají spolu. A On si blonďáka prohlíží, mlsně mu kouká na rty, a to se mi moc líbilo. Byli k nakousnutí.

   A tak jsem poznala jeho alter ego Ziggy Stardust a jeho kapelu Spiders from Mars.

   A zamilovala jsem si ho.

   Poslouchala jsem další a další písně a o pár týdnů později už jsem si pouštěla celé alba. Největší láskou se stalo právě to, vyprávějící příběh Ziggyho. Ne nadarmo, popisuje Ziggyho vzestup a pád a já miluju konceptní alba a zamilovala jsem si jej, pro jeho neobyčejný zjev, křiklavé oblečení, účes a make-up, pro jeho nepokořitelnou ctižádost představit se světu. A protože ho ta sláva zničila.

   A poslouchám ho stále.

   A jeho filmy? Jen málo zpěvákům se podaří uspět i ve filmu a on to dokázal. Jeho Muž, který spadl na Zemi, je jedním z nejlepších filmových mimozemšťanů všech dob.

   Když se na počátku desátých let dvacátého prvního století rozhodl, že ukončí svou kariéru, nikdo netušil, že v roce 2013 znovu povstane, silnější než kdy dřív a skutečně!, vrátil se do světa hudby, a to nejvýš, co to jde. Jeho comeback byl fenomenální, nové album nadšeně přijato fanoušky i kritiky a on dokázal, že pokročilý věk neznamená konec, naopak, vyzrál podobně jako Bob Dylan, a všem nám ukázal, že má světu hudby stále co říct.

   Loni začátkem ledna na nebi zazářila jeho Černá hvězda a opět sklidila obrovský úspěch. Byl na vrcholu.

   A o pár dní později zemřel.

 

   Před rokem nás opustil David Bowie - Ziggy Stardust, Aladdin Sane, Muž, který spadl na Zemi, Jareth, král Goblinů, pro některé filmový Andy Warhole nebo hudební spasitel.

   Ale nemá cenu moc smutnit, protože sakra teď už určitě hraje se starými kámoši Lou Reedem, Freddiem Mercurym a Mickem Ronsonem a je se svým bráškou a s ostatními... A Ziggy Stardust se svými Pavouky z Marsu hraje dál.

   Za to, že jste nám ukázal, že se nemusíme stydět za to, jací jsme, jakou máme osobnost, identitu či sexualitu, ať se nebojíme oblékat se, líčit se, česat se, chovat se, řehtat se, ksichtit se, užívat a žít tak, jak chceme, za to vám my všichni, co vás milujeme děkujeme

 

   Je to hvězdný muž, čeká na nebi

   Rád by přišel a setkal se s námi

   Ale myslí si, že by nás příliš vyděsil

   Je to hvězdný muž, čeká na nebi

   Řekl, abychom nebyli moc vyděšení 

   Protože on ví, že to všechno za to stojí

   Řekl mi: 

   Ať to děcka propásnou

   Ať toho děcka využijí 

   Ať všechny děcka tancují 

             Starman 

 

   David Bowie

   8. 1. 1947 - 10. 1. 2016

   Always in our heart - coolest alien in the world.  

 




< Předchozí dílo ve sbírce
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (1 hlasů)

TepKarlose6 - 1

přečíst později

Komentáře

Nebyl zatím přidán žádný komentář
Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.