Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Výzva Dlouhýho Jacka 6

Sdílej na Facebooku

Autor: IQnick

Sbírka: Vůně pivoňkových květů

Vloženo: 11.01.2017

Publikováno: 11.01.2017 14:43

Kategorie: Povídky -> Tajemné, záhadné

Anotace: jsem fakt zvědavá, jak to dopadne :-)

 Vážení a milí,
když se něco poláme, má se to slepit, ne vyhodit. Nebo vyhodit, ale to je tajný. Zkusme první metodu. Vymyslela jsem ne příliš originální koncept. Dala jsem mu název Výzva, …
A začnu psát - napíšu prvních pár vět povídání a rovnou do nadpisu uvedu, pro koho je výzva, kdo má pokračovat. Ten pak udělá to samé. Pojďme si společně, my, co tu zůstáváme, co jsme tu ještě zbyli, napsat lepenku, povídku co nás stmelí. Připomeňme si naše jména, naše styly psaní, naše literární umy. Vzpomeňme, že máme smysl pro humor, a když se to nepovede? Nevadí, tak to vyhodíme a zkusíme něco jiného, co vy na to? 
Díky za podporu těm, co podpoří. Bětka (Sedmikráska)

 Sedmikráska:

Byl to pernej den. Dlouhej Jack věděl, že nemá na vybranou. Musel do města. Tvář měl nateklou jak opuncii, zub ho bolel víc než porodní bolesti indiánku vprostřed vrhu. Potil se v horečkách, třásl se strachem. Nic si nepřál víc, než potkat divokou bandu rudých bojovníků nebo loupežnickejch banditů, jen aby měl důvod ten šílený zákrok odložit.

Horký slunce, vychrtlá kobyla a otrávenej, opuchlej ksicht. Krok, dva, krok, dva. Čas pomalu odtikával minuty a kůň přenášel Jacka do města. Najednou kobylka zastříhala ušima. Jack zpozorněl, rozhlížel se. Bolest ho ovšem odvedla od pozornosti. Dřív, než se vzpamatoval, mířily na něj kolty tří indiánek. Starejch žen s šedejma, dlouhejma vlasama, povadlejma prsama. Bezzubý a ošklivý jak noc. Jack si stihl pomyslet „šťastné to ženy“, když viděl ty prázdný huby, a pak upadl do sladkýho bezvědomí následkem tupý rány do hlavy.

---

Cibule:

Zrada! Tři na jednoho!“ vykřikne přiopilý Tomáš a pokládá si nohy na konferenční stolek.

Co tě nemá? Emancipace! Tak jsem si vzpomněla na ten film Dívka ve vlaku, to bylo tak úžasné, jak toho psychopata ty ženy nakonec společnými silami udolaly …“ rozpovídá se žena Jiřka.

Kuš, takhle přede mnou nemluv! Máš vedle sebe Muže!“ rozčiluje se Tomáš.

Áu, bolí mě zub …“ tiskne si najednou dlaň na pravou dáseň.

Zubař má dovolenou, je na horách…“ odpoví Jiřina zpěvným hlasem.

No potěš! Vypni tu zatracenou televizi, je to nakažlivé!“ odpoví podrážděně Tomáš.

Z kuchyně začne štěkat odstrčený pes.

Ne, nejdu ven, ještě by mě ofouklo,“ sténá Tomáš.

Jiřina se zvedá a volá do dětského pokoje: „Michale! Běž prosím tě se psem!“

Ale mami! Vždyť je tam mínus sedm!“ brání se puberťák.

Tak se obleč a neremcej. Musíš přece něco vydržet!“ Ne jako táta, pomyslí si Jiřina.

---

Jezevec:

Jasně, já musím něco vydržet, já musím všechno chápat, já musím už přece mít rozum… Dospěláci nemusí nic. Ty mají akorát práva. Na právo volit jim hážu bobek, to je mi ukradený, ale můžou pít a kouřit, aniž by to někdo přiblble komentoval, můžou chodit kam chtějí, s kým chtějí a kupovat si, co je napadne, mít na sebe hadry, který se jim líbí. Můžou se vrátit domu třeba ráno a bejt na šrot…

Hafane, polez, myslíš, že mě to baví s tebou mrznout venku. Po pravdě řečeno, já bych se v takovýmhle mrazu ani nevychcal, ale ty to nějak dokážeš, tak dělej.“

Čau, Michale, kam s tou bestií?“

To mu ještě chybělo, aby se tu objevila Zuzka, nejatraktivnější holka ze třídy, a viděla ho, jak tady jako pako dělá domácího sluhu a venčí fotříkům psa. Ale pak dostal nápad, jak z toho elegantně vybruslit.

Čau, Zuzko, sem rád, že tě vidím. Mám takovej nápad.“

 ...a pokračovat může Jejda

 

 

--- 

 Jejda:

Tě pic! Pomyslel si odstrčený pes, který se kdysi dávno podle rodokmenu s kulatým razítkem jmenoval Aladin von Münchhausen a později jen Alda a nyní už byl oslovován jen běžnamísto, nevotravuj, nebo fujeto. No a tenhle odstrčený Alda, když slyšel že jeho páníček dostal nápad, málem ho kleplo, páč když dostal Michal nápad posledně, skončil až do setmění přivázaný u popelnic a nebýt zvěromilného důchodce Patočky, který mu přinesl trochu vody a pozdějc dokonce i buřta, byl by tam jistojistě chcípnul vedrem a žízní, zatím co se Michal šel za Zbyňkem mrknout na jeho nový playstation a nevzal ho tehdy s sebou nahoru jenom protože Zbyňkova máma má alergii na psí chlupy. No a pak přišli ke Zbyňkovi ještě další kluci a Michal na Aldu zřejmě dočista zapomněl, nebo se na něho jednoduše vykašlal.

 

Tehdy ovšem bylo léto ale co teď, když vám čůrání mrzne v letu a tlapy zebou z těch hnusnejch sněhovejch kuliček mezi prsty?

 

Uáááááuuuuuuu!“ Alda ten přetlak negativních emocí, které se na něho nahrnuly při představě jak pomalu umrzá přivázaný k popelnicím neunesl a dlouze a tesklivě zavyl.

 

Budeš zticha ty bestie!“ okřikl ho jeho velitel, který do té doby věnoval veškerou pozornost jen té svojí krasotince Zuzce.

 

 

A v tom se to stalo! Na druhém chodníku se z ničeho nic objevila kočka. Jo! Opravdická toulavá kočka a Aldovy instinkty zapracovaly tak rychle, že než stačil Michal přichytit vodítko pevněji, Alda se vyškubnul a s radostným válečným pokřikem začal kličkovat mezi projíždějícími auty.

 

---

09.zdenulka 

  

Temná čára úprku, hra svalů, slechy výhružně přitažené k hlavě, vlající praporek oháňky - šelma ženoucí se do útoku. V poslední chvíli uhnul těsně před předním kolem auta a řítil se dál za kořistí, která  s kočičí pružností vyskočila na nejbližší strom. A Alda běžel dál. Už nehonil toulavou kočku, ale běžel jen tak, pro radost z volnosti.

„Zastav, bestie, zastav," rozběhl se Michal s funěním za mizejícím psem. Nejraději by se na něho vykašlal, ale při představě toho mazce, co by doma slízl, neměl odvahu se vrátit sám.

Čerstvě napadaný sníh křupal pod nohama, a Michal sledoval stopy psa před sebou. Přes park, na konec města a ven, do lesa.

  Nevěděl, kam  běží, nikde nebylo ani živáčka. A psí stopa ho vedla pořád dál a dál.

„Co má tohle znamenat?" zastavil náhle prudce a shýbl se k zemi. Vedle psí stopy uviděl otisk koňského kopyta. A další a další.

Vůbec nechápal, co se to děje. Kam se poděl Alda? A kde se tady vzal kůň? Kdyby Michal uskutečnil svůj nápad jít se Zuzkou na diskošku, možná by se ničemu nedivil. Ale teď byl naprosto střízlivý.

Jako omámený se pustil po stopě koně. To by v tom byl čert, aby té záhadě nepřišel na kloub. Plížil se kupředu jako zkušený stopař a vůbec nepostřehl, že se krajina kolem začíná měnit. Přestal padat sníh a jako zázrakem se na obloze objevilo žhnoucí slunce.

Michal si setřel z čela pot a pátravě se zahleděl před sebe. Jako by se v dálce něco pohnulo. Přikrčil se a se zatajeným dechem se plížil blíž.

„Hej, je tam někdo?" zavolal přidušeným hlasem. Nikdo neodpovídal. Posunul se tedy ještě kousek.

Hlasy. Uslyšel tlumené mluvení. Nebo se mu to jen zdálo?

.

Napadlo ho, že by měl raději zmizet. Pak ho napadlo, že by mohl vylézt na strom. Chytil se první silné větve nad hlavou a vytáhl se vzhůru. Když vylezl do koruny stromu, uviděl je přímo před sebou.

Užasle zíral na tři staré indiánky šeredné jako noc, nahoře bez a prsa až u pupíků, šedé vlasy jim  vlály ve větru. Divoce tančily kolem chlápka se silně oteklou pusou. Michal překvapením málem spadl se stromu. Ten chlap se jako vejce vejci podobal tátovi.

A jsem zvědavá, jestli se přidá IQnick?

 

 --- 

IQnick

 

Jack vytřeštil oči. Nad ním se skláněly tři vrásčité obličeje s pološílenými úsměvy bezzubých úst. Každá ze stařen držela v rukách podobných ptačím pařátům podezřele se šklebící amulety, svazky bylin a váčky napěchované něčím opravdu nechutně páchnoucím.
Dlouhý Jack sebou škubl, jak chtěl okamžitě zdrhnout, ale zjistil, že se nemůže ani hnout. Na spáncích mu zběsile tepaly naběhnuté žíly. S úděsem sledoval, jak čarodějnicím vyrůstají z tlam obrovské řezáky, a jsou stále větší a větší a stále rostou a kroutí se jako sloní kly. Tři hlavy se slily do jediné obrovské nestvůry se šesti očima, které ho pohledem propalovaly skrz na skrz.

Jack zařval hrůzou… tedy přesněji řečeno, chtěl zařvat hrůzou, ale nevyrazil ze sebe ani hlásku.
Pak uslyšel temné, hluboké, hrdelní hřmění, které rozvibrovalo jeho tělo. Přibližovalo se a sílilo až k nesnesení, a pak proskočilo nestvůrou a obrovský černý stín dolehl plnou vahou na Jackův hrudník a pak! … vše přehlušilo blankytně modré Ticho.

 

Jack se otřásl. Po dvaceti letech neúspěšného hledání zaměstnání, ve kterém by tlak na výkon a počet hodin strávených na pracovišti byl v souladu s jeho možnostmi a ochotou, a po úspěšném rozvodu, se ve svých čtyřiceti letech vrátil do rodné rezervace, aby si v klidu promyslel co dál. To, co tady našel, ho hluboce zarmoutilo.

„Tak co? Podařilo se ti promluvit s duchy tvých předků?“ trpělivě zopakoval svou otázku Vrásčitá noha.
„Hm, … nejsem si jistý.“
Jackovi se tenhle bláznivý nápad už od začátku nezdál. Ale bylo to lepší než nic. Teď ovšem nevěděl jak tomuhle staříčkovi nad hrobem, poslednímu žijícímu šamanovi kmene Navahů, citlivě naznačit, že on zřejmě nebude ten pravý.

Vrásčitá noha vyčkávavě mlčel.
„Ten sen, co se mi zdál, byl dost podivný…“
„Všechna vidění jsou vždy podivná, chlapče,“ usmál se Vrásčitá noha povzbudivě.
V Jackově neočekávaném návratu chtěl vidět dobré znamení. Není sice obvyklé, aby moudrost šamanů předával již dospělému muži, ale doba se změnila a on cítil v kostech, že už mu nezbývá moc času.

 

„Jakou zvířecí podobu na sebe vzal Duch tvých předků?“
Jack zavřel oči, aby si lépe připomněl všechny detaily svého snu.
„No, byla tam šestioká nestvůra…“
„Démon? Chceš říct, že do tebe vstoupil démon?“ zeptal se šaman nanejvýš udiveně.

Jack si opět v hlavě přehrál tu šílenost a pak překvapeně vyhrkl: „Ne, démon ne. Skočil na mě obrovský pes. Nebo vlk, možná. Nebo kojot…?“
„A co ti řekl, synu?“ přerušil jeho úvahy Vrásčitá noha.
„No, mluvil temným hlasem podobným burácení hromu. A řekl, že mě podrobí zkoušce. A když v ní obstojím, tak se stanu neporazitelným a vždycky zvládnu všechno, co budu chtít.“

„A obstál jsi v ní?“
Jack se vsedě napřímil a s hrdostí v hlase řekl: „Ano.“
„A jaká to byla zkouška?“
Jack se pátravě zahleděl do vysušené tváře starého indiána a zeptal se: „Bolely tě někdy zuby, dědečku?“
Vrásčitá noha se hluboce zamyslel a pak posmutněle vzdychl: „Nepamatuju se. Už je to dávno, co mi vypadl poslední.“


...a teď by zase chvilku mohl pochodeň nést muž. Přidáš se, revírníku?

Tak ne, a jako další borec byla vyzvána Frannie :-)

 

 

 




< Předchozí dílo ve sbírce
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (2 hlasů)

Pétík - 1Jejda - 1

přečíst později

Komentáře

IQnick | + 0 / 0
14.01.2017-12:42
škoda.
Zdenal | + 0 / 0
13.01.2017-20:04
nz
ne
IQnick | + 0 / 0
13.01.2017-18:18
Zdenal: děkuju za komentovaný nákuk :-o)
Nechceš také přispět svojí hřivnou?
Zdenal | + 0 / 0
13.01.2017-16:56
Tahle metoda občas může dát i zajímavé výsledky. Ale je lepší když lidi píšou kratší příspěvky.
Jejda | + 0 / 0
12.01.2017-22:03
A nezapomeňte na Albíka, ať se necítí odstrčenej, kluk jeden ušatej! ;-)
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-21:47
jinak z nováčků doporučuju vyzvat Archera. mě s tím sice dneska poslal někam, ale mohl by z toho myšmaše nadělat pěknou space operu.
09Zdenulka | + 0 / 0
12.01.2017-21:26
Goalissimo paráda

Goalissimo | + 0 / 0
12.01.2017-21:00
Sleduju tu vaši štafetu od začátku a vypadá to na pěknou srandu. :)

Až nebudete mít už opravdu nikoho, komu kolík předat, tak můžete podstoupit to riziko a svěřit ho mně... :)

Snad teď budu mít na PP a obecně na psaní víc času.
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-18:55
hurá, hotovo a napsáno i do vzkazníku, tak doufám, že výzvu přijme. jinak musím říct, že jsem už myslela, že si k tomu budu muset nakreslit nejdřív rodokmen, pak už celej graf, kdo a s kým a jak a proč.
sedmikraska | + 0 / 0
12.01.2017-16:27
TAk po intervenci přichází výzva všem, kdo tu jsou dlouho, středně i krátko. Prozaikům i básníkům. Těm, co se tu se všemi znají a těm zakřiknutým, které nikdo nehodnotí. Těm zvláště!!!!
PŘIDEJTE SE, NAPIŠTĚ DO KOMENTÁŘE, ABYCHOM VÁM NEZAPOMNĚLI PŘEDAT ŠTAFETOVÝ KOLÍK!

Díky, jste fajn.
Jejda | + 0 / 0
12.01.2017-16:16
Navrhuji aby každý kdo předává štafetu, napsal o tom dotyčnému i do vzkazníku. Jinak může výzva snadno uniknout pozornosti.
Takže piš piš Frannie! Jsem už celá napnutá, jak to bude dál s tím mým chudákem čoklem, co se přeměnil na hajtru. ;-)
IQnick | + 0 / 0
12.01.2017-15:34
Bezva. Už se těším. b:o))
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-14:42
sorry za zpoždění, zaregistrovala jsem teprve teď a jdu na to :D
IQnick | + 0 / 0
12.01.2017-7:56
No paráda, máme tady prvního dobrovolníka! Super :o)))
albicastro | + 0 / 0
11.01.2017-20:55
Také začínám být zvědavý, jak to dopadne.:-))
Příběh se dobře rozjel. Mohl by být nekonečný. :D
sedmikraska | + 0 / 0
11.01.2017-19:20
Možná by nebylo od věci, kdyby nám tu někdo nakreslil takovýho oho "organizačního pavouka" :-) Kdo, kde s kým a v jakým světě...
09Zdenulka | + 0 / 0
11.01.2017-18:37
:-D Šaman je dobrý a prodělaná zkouška v podobě bolavého zubu taky. Jen jsem tajně doufala, že se Dlouhý Jack nějak ztotožní s Tomášem od Cibulky a Jiřina bude mít něco společného s jednou z těch indiánek, ale nechci podsouvat své představy :-D vyvíjí se to nečekaným a velmi zajímavým směrem,

Jejdo, čistokrevný Alda se možná někde poblíž potuluje a možná se skamarádil s Jackovým koněm ?
Jejda | + 0 / 0
11.01.2017-17:57
Faktže bouraj! Z čistokrevnýho psa ti udělají koně...:-D Vrásčitá noha ovšem nemá chybu
IQnick | + 0 / 0
11.01.2017-17:21
Aha, Sedmikrásko, já jsem jen nějak nabyla dojmu, že ten můj kousek není k pochopení... :o)
A du rovnou upravit to věnování...
sedmikraska | + 0 / 0
11.01.2017-17:13
JAsně FRANNIE, do toho!
IQ, upravíš dílko a napíšeš Frannie tam, komu je dílko věnované, aby si všimla? D9ky.
Proč zazdila? Člověk má určitou představu, jak to bude pokračovat a je parádní, jak mu to ostatní bouraj.
revírník | + 0 / 0
11.01.2017-17:03
Je to tak dobře, Bětko?
IQnick | + 0 / 0
11.01.2017-17:01
Jé, tak koukám, že jsem to pěkně zazdila...
revírník | + 0 / 0
11.01.2017-17:00
Jo? To musím já? Aha. Frannie, prosím, pokračuj, ano?
sedmikraska | + 0 / 0
11.01.2017-16:19
JArdo :-) Musíš navolit zástupce pána lesů :-) Myslím, že frannie nebo Pétík do toho půjdou ochotně :-)

Teda IQ, já jsem celá zamotaná, jdu to načíst znovu, ale já si věřím, já to dám :-)
revírník | + 0 / 0
11.01.2017-15:43
Nezlobte se, děti, že se své pochodně vzdám. Jistě vám plynulost děje nenaruším, když požádám, aby se pokračování ujal někdo mladší, já už si v klidu raději budu vaši vytříbenou fantazii jen tak z povzdálí sledovat. Platí?

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.