Nechci tě ztratit.......13díl

Lukáš ležel na rozloženém gauči a z ničeho nic, ho začalo bodat v břiše. Bál se, aby nevzbudil Pavla... Měl náznaky epilepsie a ruku si pevně držel na břiše a snažil se být potichu a nevydávat velké zvuky. Pavel otevřel oči, když chlapec tiše zasténal a spatřil, že mu není nějak dobře a zeptal se ho s obavami.

"Luky...Co ti je?" Pozvedl hlavu.

"Pavle...Nic mi není...Jen klidně spi..." A stále si masíroval břicho, když se díval Pavlovi do očí.

"Vážně?...Vždyť jsem viděl...Že ti něco je?" Narovnal se, přetočil si hohy, aby se posadil.

"Pavle...To není nic vážného!...Jen...mě z ničeho nic... začalo bolet v břiše...Lehni si, prosím tě...!" Zalhal chlapec.

Pavel se postavil a poklekl k němu a něžněji ho vzal za ruku.

"Lukáši...Už je to dobrý?...Nechceš přinést něco k pití?" Zahleděl se chapci po jeho krásném těle a byl jak v sedmém nebi, když Lukášovo tělo viděl zblízka.

Pavel si strašně přál, ho líbat všude po celém těle, ale nejvíc ho lákal, jeho vyvinutý hrudník a říkal si jen tak v duchu, že by neměl ještě spěchat. Lukáš se opět vymluvil, když se ho znova Pavel zeptal.

"Ne...Pavle...Neměj strach...Jsem v pohodě!"

Hanka nemohla přeslechnout, Pavla s Lukášem, a poznala tak, že z jejím kamarádem není něco v pořádku. Podívala se po Davidovi, který spal jako zabitý a nadalé se zaposlouchala do jejich konverzace.

"Dobrá...Půjdu si lehnout...A kdybys měl zase Ty bolesti...Tak mi řekni...Pomůžu ti!" Pohladil mu tvář a vstal na nohy, jenže Lukáš ho chytil za ruku a řekl mu.

"Pavle...Mohl bych tě o něco poprosit?"

"To víž, že můžeš...Luky..."

"Dáš mi pusu?...Aspoň se mi pak bude lépe spát!" pousmál se na Pavla.

"A jo...Tak ty chceš pusu?...Máš jí mít..." Nahnul se k Lukášovi a dal mu pusu na jeho jemné rtíky.

"Díky ti...Už se mi bude lépe spát...!"

"Tak já si jdu lehnout..." řekl Pavel a zalehnul.

Dívka se probudila do krásného rána a viděla, že David ještě spí a okamžitě ho musel probudit.

"Davide...Je ráno!...No tak vstávej...!" 

"Co je?...Proč mě budíš?" řekl Hance rozespale.

"Proč tě budím...? Je krásné ráno...Dneska je významný Den...Přece!" Naschával si rýpla do Davida.

"A jééé...Mně se moc nechce!...Hani!" A nechtělo se mu vstávat.

"Jsi jako malej...Davide...Já už jsem oblečená...Tak sebou hejbni...!" A šla se namalovat do koupelny.

Davidovi nic jiného nezbývalo a vstal. V kuchyni seděl otec s Lukášem a popíjeli kávu. Lukáš se Davida povšimnul, jak tam tak hloupě stál u kuchyňské desky, až otec na syna zvolal. 

"Davide...Dobré ráno...Posaď se k nám..."

"Dobré..." zívnul a posadil se.

"Tak co si dáš...Davide?" zeptal se ho otec, když postavil na nohy. 

"Nic, tati..." 

"Nic...? Vždyť si po ránu dáváš kafe...?"

"Dávám...Ale teď na něj nemám chuť...!" Utrousil David.

"Jak chceš..." posadil se otec zpět na židli.

Otci bylo divné, že se David vůbec nebavil s Lukášem a jeho chování už ho přestalo bavit a popošel k synovi.

"Můžu s tebou o samotě mluvit...?" Zamračil se na syna.

"Jo...Klidně..." vešel s otcem do obýváku.

"Vysvětli mi...Co ti Lukáš udělal?...Že ani na něj nepromluvíš?" Zavřel za sebou dveře. 

"Tati...Nevím...Co bych si s ním mohl povídat!"

"Tak ty to nevíš?...Nechtěj mě rozčílit!...Já vím...Co ti tak vadí!...Že je to kluk...Oproti mě...Že ano?"    

"Jestli to chceš vědět...tati...Tak mě to vadí!" 

"Já se s tebou nechci hádat...Prostě se s ním budeš bavit a hotovo...Domluvil jsem...!" Otevřel otec dveře a vzteky ho uchopil za paži a vystrčil ven ho na chodbu.

Když David dorazil do kuchyně, nastalo ticho. Pavel se ještě třásl potom všem, co řekl synovi a podíval se na Hanku a zeptal se ji.