Vše co mám, vše co ztrácím, vše co zase získávám

A celý svět se mi hroutí. Náznaky, pochyby a nakonec krutá pravda. 
A celý svět se mi hroutí. Slzy, bezmoc a smutek.
A celý svět se mi hroutí. Zrada, nenávist a vztek.

Pláč a zoufalství. Popření reality.
Pláč a zoufalství. Útěk k iluzím.
Pláč a zoufalství. Nekonečná láska.

Bolest i víra. Stále však doufám.
Bolest i víra. Dýchám jen pro něj.
Bolest i víra. Naprostá věrnost.

Dochází mi, že být bez něj je nemožné. Sám si sype popel na hlavu, brečí mi jako malé dítě v náručí. Nechtěl to, stalo se to. Už v něm nemám oporu, přijde mi najednou tak jiný. Bezmocný a zranitelný, jako malé štěně, ležící na zádech, vydává se mi napospas a čeká, že ho roztrhám. Nemohu, nemám na to síly. Ale stále se mi celý svět hroutí, pláču v obklopení zoufalství a bolesti. Přesto věřím. 

Sami dva. Dvě zraněné lidské bytosti, tolik milující, tolik ublížené. Těžké časy. Znenadání si uvědomím, že ať se děje cokoliv, jsme tu pro sebe. Najednou už mám zase pevnou zem pod nohama. Bylo by nelidské odtrhnout se od sebe. Bylo by nelidské rozbít naše všechno. Bylo by nelidské existovat. Bylo by nelidské zabít tu podlou svini Lásku.