Ferro ignique

 Sedni si, malá, tiše,

stmívá se, barvy lije malíř v číš.

Plátno štětce hladí

a šedá se nám sklání níž a blíž.

Mé šedé nic...

Slzy si setři, malá,

temnota hladí tváře vítězům.

Kdo sám se sebe leká,

ten nikdy neuniká řetězům.

Mé šedé nic...

Spatříš pravdy líc.

Špinavá, bolavá,

neústupná...

Tys chtěla víc.

Stud chladné tváře hojí

nečíhej v tmavé zbroji, noci zlá.

Černá a bílá šedne,

peklo si nevybere, oheň plá.

Mé šedé nic...

Spatříš pravdy líc.

Prodejná, churavá,

umučená...

Tak žádej míň.

Temnoto má, co chtěla bys dál?

Není sil, není kov,

není sil, nemám rov,

válka zničila nás.

Temnoto má, já nejsem král,

není slz, není krev

není slz, ani lev.

Na koho padla dlaň tvá?

Krutá daň zlá.