Mé mysli

   Již dlouho přemýšlím nad tím ,proč jsem vlastně křesťan. Veřím na Boha celým svým srdcem ,ale i přes to jsem někdy na pochybách. Myslím si ,že za tohle mě jistě Bůh potrestá.

   Někdy však i přemýšlím ,že jestli Bůh stvořil nás ,tak potom kdo stvořil Boha a kdo potom toho ,který stvořil Boha. Celé to nějak muselo vůbec začít. Určitě jo. V Bibli je sice napsáno ,jak Bůh stvořil lidi ,ale jak on byl stvořen ,nebo vůbec jak se tady ocitl ,to bude asi navždy skryto ,tedy podle mého názoru ,alespoň nám, lidem.

    I přes tyto hrozné úvahy jsem věrná Bohu. Je to mé světlo života. Pak někdy přemýšlím ,ale i nad tímhle. Lidé, kteří se vysmívají lidem ,kteří věří. Podle mě je to od nich pošetilé. Nevím co tím někteří myslí. Žárlí snad ,že veřící mají světlo života? Někteří ,ale jenom se chtějí vytahovat. Před kamarády nebo vlaštně kýmkoli. Když nad tím teď uvažuji ,jsou to zbabělci a Boha by se bát měli.

    Pak tady ,tedy mezi námi, jsou lidé ,kteří ví, že Bůh je, ale nevěří. Tedy jenom si myslí ,že věří, ale nejde o pravou a upřímnou víru. Pokud by je jejich rodiče nezapsali do jisté církvé, vůbec by ani nevěděli, že nějaký Bůh vůbec je. Tihle lidé si jenom připisují zásluhy věřících. 

     Jsem sice věřící ,ale do kostela pravidelně nechodím a stydím se za to, ale přišlo by mi to nefér kdybych se o tomhle nezmínila. Přiznám se, nebaví mě tam chodit. Celou hodinu a půl tam sedím a nudím se. Chce se mi celou tu dobu spát. Je to hrozné, že tohle píšu, ale nejsem proti samo kritice. Myslím si, že v kostele by to mělo být zábavnější.Ted, alespoň tam kde chodím já.