Mstitel- 3.kapitola

3. kapitola- Přítelkyně 

Táborská ulice je známá především velkým množstvím luxusních sídel, ve kterých žije místní smetánka. Je to velmi poklidné místo. Největší zločin zatím spáchala dospělá dcera pana starosty, když šla vyhodit odpadky nenamalovaná. Její matka ji skoro vydědila. Proto mi je záhadou, jak tam někoho mohli zabít?

Když jsem dojela na místo, bylo něco kolem páté večer. Dav lidí byl ještě větší než ráno v parku. Z oken domů vykukovaly majitelky, aby o všem mohly nadšeně vyprávět svým manželům, až se vrátí z práce. Vím, že to vypadá, že chovám jistou nenávist vůči těmto lidem, ale můžou si za to sami. Když jsem byla ještě malá holka, kamarádila jsem se s jednou holkou odtud. Ale když moje maminka pozvala její matku na čaj k nám domů, druhý den jsem se s ní už nemohla kamarádit, protože její matka jí to zakázala. Prý nemám žádnou úroveň.

Při mém vzpomínání jsem se dostala až k místu činu. Hned jsem potkala Petru.

„Mrtvá se jmenuje Tereza Hiátová, narozena 28. 7. 1970. Byla uškrcena a následně utopena v bazénu. Stopy znovu žádné. Myslím si, že obě vraždy provedl jeden pachatel. Už podle té techniky. Nechat věc, kterou člověka zabil, poblíž a důkladně z ní i z těla odstranit stopy. Samozřejmě tělo ještě jednou pořádně prozkoumám, ale nejspíš nic nenajdu.“

„Díky. A co ty, Adame?“

„Na zítřek máme sjednanou schůzku se sestrou oběti. Do té doby běž domů si odpočinout. Vypadáš fakt unaveně. Zítra se pro tebe v půl osmé zastavím.“

„Dobře. Tak zítra.“

Jakmile jsem dojela domů, padla jsem vyčerpáním do postele. Dvě vraždy za jeden den? To není normální. Pak jsem usnula.

Krásná vila s bazénem. Je slunné odpoledne. Blonďatá kráska se sluní u bazénu a najednou se k ní připlíží jiná osoba. Začne ji škrtit a pak se podívá mým směrem… 

Probudila jsem se, ještě než jsem zachytla tvář vraha. Poté, co jsem se vzpamatovala ze šoku, rozhodla jsem se, že vše řeknu Adamovi. Třeba mi pomůže.

„Ty vole,“ vyklouzlo Adamovi poté, co jsem mu při jízdě autem vylíčila své sny.

„Já vím, je to fakt divné.“

„To jo. A ty jsi nikdy neviděla vrahovu tvář?“

„Fakt ne.“

Při této konverzaci jsme dojeli k domu sestry oběti, k paní Urbanové. Dům nebyl nějak honosný, ale velmi dobře udržovaný. I paní Urbanová byla velmi sympatická. Je na ní vidět, že jí smrt její starší sestry zasáhla.

„Dobrý den, pojďte dál. Dáte si kafe?“

„Moc rádi,“ řekli jsme s Adamem ve stejnou chvíli.

Paní Urbanová přinesla kávu a začala.

„Víte, sestra byla odjakživa velmi oblíbená a hezká. Jenže nikdy neměla moc štěstí na chlapy. Po pár dětských láskách přišel Michal. Můj spolužák, který byl stejně jako já o pět let mladší než moje sestra. Chodili spolu ani ne půl roku, myslím, že to bylo v roce 1994. Jenže pak Terku sbalil jeho starší bratr. Ota se jmenoval. V té době mu bylo 24 let a sestře 19. Byl do ní úplný blázen. Dokonce prý kvůli ní zrušil zasnoubení. V roce 1995 se to stalo. Michal se úplně zbláznil. A Terka si to dávala za vinu. Proto ho tam asi dvakrát navštívila. Jenže pak jí řekl, že už ji nikdy nechce vidět. Po čase si Terka našla manžela. Jenže ten se s ní loni rozvedl a začal si s mladší. Tak Terka zůstala s dvěma dětmi sama. Co se stalo s tím Otou fakt netuším. Jakoby se vypařil.“

„Je mrtvý, paní Urbanová.“odpověděla jsem jí.

„Takže vy myslíte, že ty dvě vraždy mají něco společného?“

„Zcela určitě.“

Rozloučili jsme se s paní Urbanovou a jeli zpátky do kanceláře.

„Já to tipuju na toho Michala,“ řekl Adam.

„Myslím, že asi znovu sjedu do léčebny,“řekla jsem mu na to.

Poté jsme oba zmlkli a potichu uvažovali o vrahovi.