Brutální Auril 3

Kapitola 3 - Irina

    V novinách vyšel článek, že globální oteplování je podvod. A že prsa jedné známé herečky jsou jenom silikon. Ruda už nevěděl, čemu věřit.
*
    Také Velký šéf si ten článek přečetl.  A teď se s podezřením díval na každou podřízenou. Rozhodl se, že to prověří. První koho potkal, byla Auril.
*
    Na druhém konci města mezitím jelo po ulici černé BMW. Mělo neprůhledná skla. Řídila jej drobná blondýnka s velkými tmavými brýlemi. Jmenovala se Irina.
*
    Filemon stále zadržoval dech. Už ho to sice moc nebavilo, ale byl pevně rozhodnutý vytrvat. A štíry na hlavu porazit.
*
    Ema právě trávila čas v psychologické poradně u své psycholožky. Psycholožka se jmenovala Douchová. A moc Emě pomáhala. Neustále jí například kolem dokola opakovala, že má svého manžela – Rudu – opustit, neboť ona – Ema – má nárok na lásku a šťastný život.
*
    Ruda si myslel, že je to nějaká velice podivná psychologická poradna, když tam Emě tohle pořád dokola radí. Domníval se, že se manželství psycholožky Douchové zřejmě muselo rozpadnout. A ona se teď velmi snaží, aby koza chcípla i sousedovi.
    V tom se ale Ruda velice mýlil. Douchová byla už dvacet let šťastně vdaná. Nějak se jí ovšem za celou tu dobu nepodařilo sehnat milence. Žádný chlap ji totiž nechtěl. Své sny si tedy realizovala alespoň na svých klientkách. Ema byla její nejoblíbenější pokusný králík. Zdálo se totiž, že v osobě Emy se Douchové její vytoužený experiment konečně povede.
*
    „Měla byste utéct od zodpovědnosti a starostí všedního života,“ radila Emě Douchová.
    „Myslíte?“ divila se Ema. A říkala si, že je Douchová velmi divná psycholožka, když jí tohle radí.
    „No samozřejmě,“ říkala Douchová. „Musíte si najít milence! A teď mi do detailu ještě jednou popište ty vaše sexuální fantazie...“
*
    A zatímco jí Ema popisovala své znásilnění v parku bandou korektních chuligánů, Douchová nenápadně pod stolem s rukou v kalhotkách s funěním masturbovala.
*
    „Proč funíte?“ tázala se s podezřením Ema.
    „Nefuním,“ lhala Douchová. „A kdybych i funěla - tak jenom tak zlehka! A to se nepočítá!“
*
    Také Irina si říkala, že by možná měla utéct od zodpovědnosti a starostí všedního života. Měla totiž doopravdy velkou zodpovědnost a obrovské starosti. Irina byla průmyslová špiónka. A na ruské ambasádě, kde pracovala, po ní nekompromisně chtěli nějaké výsledky. Zatím se jí moc nedařilo.
*
    „Vy něco berete?“ vrtěl nespokojeně hlavou Vrchní špión, když mu předložila svou měsíční zprávu.
    „Ne, ale asi s tím brzy začnu,“ odvětila schlíple Irina.
*
    To, že se Irině v zaměstnání příliš nedařilo, mělo v podstatě dva důvody. Irina pocházela z Ruska, a tudíž byla velice líná. To byl první důvod. Druhým důvodem byla tajemná atmosféra, která ambasádu obestírala. Nedalo se tam pracovat. Do ambasády neustále přicházeli tajemní lidé a vydávaly se tam tajemné příkazy. Ambasáda měla svou tajemnou jednotku SWAT a tajemný vozový park plný černých BMW. Vysoká hladina tajemné energie v ambasádě občas spálila pojistky, které pak museli opravovat tajemní údržbáři. Ta energie byla tak tajemná, že nebylo známo nic o její podstatě. Nedala se pozorovat, změřit. Nevědělo se nic o jejím vlivu na okolí. Nebylo jasné jak, kdy a zda se vůbec projevuje. Byla prostě velice tajemná. Podobnou tajemnou energií oplývaly například některé kopce.
*
    Ruda mohl sám za sebe Irině potvrdit, že téměř na každém kopci se vyskytuje divná záporná energie. Pokaždé když vylezl na takový kopec, cítil se zvláštně unavený a vysílený.
*
    U Auril to bylo naopak. Když na nějaký kopec vylezla, úplně pookřála. A cítila se jako znovuzrozená.
*
    Činči byl toho názoru, že to má Auril doopravdy skvěle zařízeno. Když ji čekal například sobotní velký úklid, stačilo jen několikrát brutálně vyběhnout nějaký kopec. A hned měla dostatek sil na uklízení. Auril v důsledku toho v podstatě ani nemusela moc jíst, když byla schopná doplňovat si takhle energii vybíháním kopců. Takže mohla být krásná a štíhlá.
*
    Ruda kopce vybíhal jen zcela vyjímečně. Tudíž byl tlustý a funěl.
    Ema někdy nějaký ten kopec vyběhla. Ovšem činila tak jen čas od času, neboť byla poměrně líná. I když samozřejmě nepocházela z Ruska. A funěla jen, když ji navštívil Mladík s brýlemi. Nebo když ji v parku znásilňovala banda chuligánů.
*
    Irina byla líná a pocházela z Ruska. Přesto ale zjistila, že podobná tajemná energie, která obestírala ambasádu, se kumuluje i v podniku Nejvyššího šéfa. Irina byla toho názoru, že za to může vývoj produktu Andrie PS 2000, který byl předmětem její špionážní činnosti.
*
    Andrie PS 2000 byl také předmětem činnosti Auril. Pojednávala o něm totiž Aurilina zpráva, kterou vypracovávala pro Velkého šéfa. Zprávu měl Velký šéf předložit Nejvyššímu šéfovi. Následně se měla rozsvítit zelená dioda na interkomu. A všichni měli být spokojení. Auril se ale zatím moc nedařilo, stejně jako Irině. Všechny sukně měla špinavé. A bez sukně jí její šéf - Ruda - nebyl ochoten s materiály pomoct. Auril právě bloumala po chodbě, když potkala Velkého šéfa. Ten se krátce předtím rozhodl, že zjistí, jak to s tím silikonem doopravdy je.
*
    Mladík s brýlemi se také rozhodl. Rozhodl se, že založí klub asexuálů.
*
    S klubem asexuálů to ovšem bylo poměrně složité. Hlásili se tam totiž i vetřelci. Takoví, kteří ve skutečnosti žádní asexuálové nebyli. Akorát s nimi nikdo nechtěl mít sex. A reálně hrozilo, že se z klubu asexuálů stane spolek zhrzených, nedobrovolných, sexuálních abstinentů. Co doufají, že si v životě přece jen ještě někdy zasouloží.
    Nejotravnějším vetřelcem byla nějaká Douchová. Bůhvíjak se o klubu asexuálů dozvěděla. Mladík s brýlemi ji totiž osobně neznal. Ale celkem oprávněně se domníval, že jí to prozradila Ema. A Mladík s brýlemi za to Emě vůbec nebyl vděčný.
    Dalším adeptem na falešného asexuála byl Ruda. O klubu asexuálů mu řekla – kdo jiný – Ema! Mladík s brýlemi už začínal mít Emy pomalu dost. Neustále mu nasazovala brýle. A házela mu tím klacky pod nohy, neboť si pak v posilovně nemohl udržovat svou atletickou postavu.
    Mladík s brýlemi se velmi snažil, ale rozmluvit Rudovi členství v klubu se mu prostě nepodařilo. Ruda byl typickým vetřelcem, neboť byl na sexu poměrně závislý. Když se mu nedostávalo sexu, míval v noci poluce. Ema se kvůli jeho polucím už odstěhovala z jejich společné ložnice. Rudovy poluce totiž silně připomínaly vodu z knedlíků, které téměř každý večer vařila ke svíčkové. A to bylo na Emu už doopravdy trochu moc.
*
    Douchová sice žádné poluce neměla, stejně ale byla poměrně dost otravná.
    „Tebe to baví - být jako asexuál úplně sám?“ útočila psycholožka Douchová na Mladíka s brýlemi.
*
    Vůbec to nechápala. Mladík s brýlemi si totiž sám nepřipadal. Být s někým nemělo nic společného s láskou. Sociální potřeby se daly naplňovat například skrze práci. Mladík s brýlemi necítil potřebu obejmout milovanou dívku, hladit ji po vlasech. Jeho imaginární asexuální tělo prostě tyhle chemické reakce nemělo. Sex mu problémy nedělal. To věděl, neboť jako každý správný asexuál v mládí se sexem hodně experimentoval. Sex nebyl problém. Připadal mu ale vždycky velice přeceňovaný.
    Vzpomínal si, jak tehdy dospěl ke svému prvnímu vrcholu. Bylo to s jednou drobnou blondýnkou. Zřejmě se styděla, neboť ani při aktu neodložila své velké tmavé brýle. A hlavou mu přitom problesklo: „Tak tohle je ono?“ Vrhal se pak na blondýnku znova a znova. Ale připadal si přitom tak nějak vzdáleně a nenaplněně. Naplnit si své sociální potřeby totiž nebylo vůbec snadné.   
*
    Ruda své sociální potřeby naplňoval skrze práci. A doufal, že se tím způsobem zbaví svých nočních polucí a Ema se k němu zase nastěhuje zpátky do ložnice.
*
    Irina byla líná, takže nerada pracovala. A své sociální potřeby naplňovala skrze sex. Od své první soulože už ovšem nenašla milence, který by stál za to. S nostalgií vzpomínala, jak se na ni ten mladík tenkrát vrhal, znova a znova. Pak ale zmizel a už se nikdy neobjevil. Irina marně přemýšlela, kde tenkrát udělala chybu.
*
    Psycholožka Douchová své sociální potřeby naplňovala skrze Emu. A vypadalo to, že se jí to velice brzy podaří. Ema už totiž začínala mít Rudy pomalu dost.
*
    Nejvyšší šéf sex nepotřeboval vůbec. Většinu jeho sexuální energie mu spotřebovávala práce na novém produktu Andrie PS 2000, který byl těsně před dokončením. Čekalo se jen na ty zpropadené materiály, které měla dodat Auril.
*
    „Vy jste docela hezká,“ říkal Auril Velký šéf. Zrovna ji potkal na chodbě. A okukoval jí přitom prsa. „Ten silikon má něco do sebe!“
    „Já myslela, že nesnášíte náhražky,“ divila se Auril.
    „Šel jsem s nároky dolů,“ vysvětlil jí Velký šéf. Nutně totiž potřeboval odevzdat materiály o produktu Andrie PS 2000 Nejvyššímu šéfovi, ať už byly kvalitní nebo ne. Červená dioda na interkomu se mohla kdykoli rozsvítit. A to se všemi důsledky pro emoční rovnováhu, které by to pro něj mělo.
    „Tak mi s tím pomozte,“ navrhovala Auril. „Když mi pomůžete, prozradím vám, jak to s tím silikonem je,“ nadhodila koketně. A vypnula prsa.
*
    Byla to doopravdy velice lákavá nabídka. Velký šéf byl už totiž docela zmatený. Některé zaměstnankyně, které ještě včera vypadaly naprosto průměrně, měly dnes skutečně lepé tvary. A kupodivu i naopak. Lepé děvy se jako mávnutím kouzelného proutku ze dne na den vyfukovaly. A měnily se v průměrné. Velký šéf velmi toužil přijít na to, jak je to možné. Byla to podobná obsese, jakou trpěl Činči ve vztahu ke špagetám a sukním.
*
    Činči byl v restauraci. Obědval. Špagety, co jiného? Přitom si všiml drobné blondýnky s velkými tmavými brýlemi, která seděla v koutě stranou. Měla na sobě sukni, takže si rychle přisedl.
*
    Činčurova sukňová úchylka byla sice podivná, zdaleka však nebyla v okolí jediná. Nejvyšší šéf například striktně požadoval, aby všechny závěsy, které ve svém apartmá na střeše společnosti měl, končily přesně dvacet centimetrů nad podlahou. Délku závěsů denně přeměřoval. A když nesplňovaly normu, propadal záchvatům nekontrolovaného vzteku. Následně pak svítil červenou diodou na interkomu. Pro většinu lidí ve firmě to byl hororový emoční zážitek blízký nule, který nějakým novým emočním vzorcem hned tak nepřepsali.
*
    „Já jsem průmyslová špiónka,“ řekla Irina. „Budeme se tady tajně scházet!“
    „Ale já neznám žádná průmyslová tajemství,“ upozornil Činči. Očima hltal její sukni.
    „To nevadí, já totiž zřejmě nejsem opravdická špiónka,“ řekla Irina.
*
    Irina měla už delší dobu obrovské podezření. Začínala si myslet, že nejenže není opravdová špiónka, ale že vůbec není opravdový člověk. Měla oprávněné podezření, že je pouhou imaginární postavou v něčí hlavě. A nejen to. Myslela si, že imaginární je také celá ta tajemná ruská ambasáda, s tajemnou energií a línými ruskými zaměstnanci. Na tu myšlenku ji přivedla právě ta lenost. Rusové totiž byli příslovečně pracovitý národ. Takže lenost tam neměla co dělat. Byla tam navíc a byla na obtíž v práci, stejně jako brýle na nose Mladíka s brýlemi v posilovně. A všechny zaměstnankyně tam stále chodily v sukních. To bylo skutečně velice tajemné a podivné.
*
    Nic tajemného ani podivného na tom ovšem nebylo. Irina i s celou ambasádou byla totiž pouhou imaginací v Činčiho hlavě. Auril totiž stále častěji odmítala podřídit se jeho autoritě. A chodit do garsonky v sukni. Činči si tudíž musel vymyslet nějakou náhradu.
*
    „Já myslela, že nesnášíš náhražky,“ divila se Irina, když jí to Činči vysvětlil.
    „Šel jsem s nároky hodně dolů,“ prohlásil Činči. „A teď už mi tady nepovídej a sundej si tu zatracenou sukni!“
*
    Nejvyšší šéf mezitím v apartmá přeměřoval závěsy. Byly na puntík přesně dvacet centimetrů nad zemí. Nejvyšší šéf byl velice spokojen. Ale mohl být spokojený ještě více. Byl by spokojený mnohem více, kdyby jeho hlídací jezevčík více štěkal. Pes se ale k většímu štěkání moc neměl. Nejvyšší šéf velmi toužil přijít na to, proč tomu tak je.
    Štěkání bylo velice důležité. Mělo totiž Nejvyššího šéfa ochránit před průmyslovými špióny a důchodci. Ten hororový zážitek s emočním vzorcem blízkým nule, když ho vzteklý senior přetáhl u lékaře holí po zádech, prostě nechtěl Nejvyšší šéf znova zažít.
    Také výška závěsů nebyla bezdůvodná. I ona měla cosi společného s fóbií Nejvyššího šéfa z průmyslových špiónů a důchodců. A byla velmi obsesivní, stejně jako Činčiho sukně a silikon Velkého šéfa.
*
    Auril si koketně vytahovala sukni nad kolena a vypínala prsa. Stála totiž právě na chodbě se svým šéfem - Rudou - a s Velkým šéfem. A potřebovala nutně poradit. Potřebovala radu ohledně své zprávy pro Nejvyššího šéfa týkající se produktu Andrie PS 2000.
    Háček byl ale v tom, že ani Ruda ani Velký šéf Auril prostě pomoct nemohli. Produkt Andrie PS 2008 měly totiž používat výhradně ženy. A jenom žena byla tedy schopná tu nešťastnou zprávu vypracovat.  
*
    Irina si sundala sukni a svlékla si kalhotky. A teď souložila na stole v restauraci s Činčim. Veřejný sex mezi špagetami mohl Činči provozovat s Irinou úplně bez obav. Byla totiž pouhou představou v jeho hlavě. A nikdo jiný kromě něho ji neviděl.
    Činčiho ovšem sex vůbec nebavil. Vždy se při milování strašně nudil. A připadal si tak nějak vzdáleně a nenaplněně. Sex byl pro Činčiho pouze prostředkem k tomu, aby si ženy svlékly sukni. A tím uspokojily Činčurovu obsesi.
*
    Činči nebyl zrovna šťastný z toho, že ho sex nebaví. Začínal mít totiž oprávněné obavy, zda není latentní homosexuál. Byla to ale absurdní myšlenka. Činči totiž nebyl homosexuální ani za mák. Byl to pouhopouhý asexuál, stejně jako Mladík s brýlemi. Činči byl dokonalým adeptem na členství v Mladíkově klubu. O klubu ale vůbec nevěděl. Neznal totiž Emu ani nikoho jiného, kdo by mu klub mohl doporučit. Činči byl už ze svého nezájmu o sex pomalu na mrtvici. A rozhodl se, že navštíví nějakého psychologa.
*
    Nejvyšší šéf neznal Činčiho a tedy ani Irinu. Takže netušil, kdo řídil to černé BMW, které se ho tehdy v půl třetí ráno pokusilo vytlačit ze silnice. Se svým vozem Cadillac Escalade sjel mimo vozovku a naboural do stromu a hydrantu. Z auta mu tenkrát pomohla nějaká žena s jezevčíkem, která přiběhla z nedalekého parku. A rozbila dlažební kostkou zadní okno auta. Nejvyšší šéf tehdy vyvázl jako zázrakem bez vážnějšího zranění. Pouze si lehce pořezal ruku. Žena s jezevčíkem ho doprovodila do nemocnice. A tam ho v čekárně přetáhl ten nerudný důchodce holí, když ho chtěl Nejvyšší šéf předběhnout.
    Nejvyšší šéf netušil, kdo ono černé BMW řídil. Měl ale oprávněné obavy, že to byl nějaký průmyslový špión.
*
    Žena s jezevčíkem už u Nejvyššího šéfa zůstala. V apartmá na střeše mu vařila a uklízela. A také mu pomáhala přeměřovat závěsy, zda jsou doopravdy oněch normovaných dvacet centimetrů od podlahy. Nejvyšší šéf si nechal i psa. Jeho štěkání se mohlo docela hodit. A sice k odstrašení průmyslových špiónů. Pes ale štěkal jen velice málo.
*
    Nejvyšší šéf psa nikdy nepojmenoval. Říkal mu prostě Pes. A ani té ženy se nezeptal na jméno. Když o ní někdy přemýšlel, označoval ji ve své mysli prostě jen jako Žena s jezevčíkem.