Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Kniha: O těch dokonalých

Autor: Pavel Pojsl (P.F.Zarken)
Cena vč. DPH: 130,-

  • Objednat
  • Sdílej na Facebooku
    Autor o knize:

    Knížka - O těch dokonalých - obsahuje dvacet sedm příběhů ze života. Dala by se rozdělit na dvě části. Prvních dvanáct povídek je z jednoho pohledu, a dalších patnáct z jiného. Druhá část knížky začíná příběhem – Záhadná ztráta bot.
    Všechny hlavní postavy mají různě změněna jména.



    Ukázka z knihy:


    Smutná návštěva


    Sešli se v nemocničním pokoji tři bratři. Nejstarší Blahoslav ze vzdáleného historického města. Tomuto bratrovi Karel před desítkami let pomáhal při rekonstrukci vyženěné vily, která je obklopena pěkně udržovanou zahradou. Druhý bratr je Dan, kterému Karel pomohl postavit velký jednopatrový dům v bohaté a pyšné vesnici. Pracoval mu na všech významných akcích. Jen jednou skutečně nemohl přijet, když pokládali střešní tašky. I to mu bylo vyčítáno.

    Na posteli ležela jejich matka. Její vždycky krásné modré oči byly sotva vidět. Snažila se mluvit, ale místo toho vydávala jenom neartikulované tiché zvuky. Mozkovou mrtvicí byla natolik zničená, že na ni byl hodně smutný pohled. Co se asi honilo její unavenou hlavou, která si nesla tíhu sedmdesáti devíti let?
    Pravděpodobně mysleli všichni tři na jedno a totéž, ale nikdo neměl ten morál, aby takovou myšlenku vyslovil nahlas. To prostě nešlo, ač toho bylo kolem nich plné ovzduší. Bratři mezi sebou mluvili jen málo. Určitě z ohledu vůči ní, ale také jim do řeči nebylo. Občas ji některý pohladil po ruce a možná i po tváři.
    Rozloučili se s ní a šli k bráně.
    „Ty, poslyš,“ ptal se Blahoslav Karla, „budeš za ní chodit? Já totiž skutečně nemám čas. Navíc je to pro mě hodně daleko, rozumíš.“
    „Bude!“ ozval se Dan. „Však tady bydlí, tak mu to nic neudělá.“
    „Dane, máš sice pravdu, že tady bydlím, ale nemusíte mě do toho nikdo tlačit. Já totiž vím, co mám dělat…“ Karel odvětil s nepříjemným pocitem.
    Vždycky mu vadilo, když se jeho bratři k němu chovali, jako by právě utekl z ústavu, a oni byli charakteroví a inteligenční supermani.
    „Blažku, a jezdil bys za ní ty, kdybych i já řekl, že nemám čas?“ zeptal se Karel.
    „Nemluv hlouposti! Uvědom si laskavě, že v závažných situacích se mají vyslovovat jen vážné a rozumné myšlenky!“
    „Dobře mluvíš, Blahoslave! To víš, pro každého to ale není samozřejmost jako pro nás, kteří životu rozumíme,“ přidal se Dan.
    Že bych ti, Dane, připomněl, jak jsi o něm a jeho ženě škaredě mluvil, když ti přijel na stavbu jednou za uherský čas? Ty ale víš, že to neudělám zvláště v takové situaci. Příliš se spoléháš na moji příslovečnou trpělivost. Ale ani ta není věčná, a na to ty často zapomínáš, pomyslel si Karel.
    Dan spěchal, tak se s nimi rychle rozloučil, nasedl do auta a odjel.
    Blahoslav s Karlem zůstali stát před nemocniční branou, a Blahoslav se očividně chystal na rychlé rozloučení.
    „Já půjdu teda na vlak. Pozdravuj doma a jinak uvidíme. Když něco, tak zavolej!“
    „Kdy ti to jede?“
    „Nevím… Ale určitě každou chvíli,“ odvětil Blahoslav.
    „Chtěl jsem tě pozvat domů na kávu. Je to tady kousek, tak si spolu pohovoříme a pak pojedeš, ano?“
    „Nemůžu. Říkám ti přece, že musím spěchat na vlak. Manželka je nemocná a slíbil jsem jí, že pojedu prvním vlakem domů,“ odpověděl přesvědčivě Blahoslav.
    „Ale když nevíš, kdy ti to jede, tak tam můžeš také hodinu a půl zbytečně čekat. Podívej se, tady je telefonní budka a číslo na nádraží znám. Zavolám tam a když ti to pojede brzo, půjdeš na vlak. Pokud budeš mít dostatek času, tak si u nás posedíme. Co ty na to?“ navrhl mu úplně logicky Karel.
    „Já ti něco povím. Ty dost možná podceňuješ základní lidské principy. My často ani netušíme, jak nějaká zdánlivá maličkost může někoho ranit, nebo někomu uškodit. Já půjdu k vám, zapovídáme se a ujede mně vlak. Co bych potom měl říct mé ženě, která je nemocná a dal jsem jí slovo?! Měj na paměti i do dalšího života, že pravdomluvnost a dodržení slova jsou dvě základní hodnoty, které určují charakter člověka. Na to nikdy nezapomínej!“ zdůrazňoval důležitě. Karla napadlo, že Blahoslav snad chtěl současně dát najevo význam své studovanosti a společenského postavení.
    „Proč mi mluvíš o charakteru, když nevíš, kdy ti jede vlak? A co jí je?“ zeptal se Karel.
    „Ale, má takovou nemoc…, o které se těžko mluví, víš…“ odpověděl s náznakem záhady.
    „Já tam zavolám a podle toho se zařídíš. Ano?“
    „Říkám ti, že to k nám jezdí každou chvíli, tak mě nepřesvědčuj!“
    „Z Hradiště do Olomouce to jezdí tak každé dvě hodiny. O co ti, proboha, vlastně jde? Já tě přece nenutím, abys k nám šel na besedu. Jen tě slušně zvu, a nechápu, jak můžeš spěchat na vlak, jehož odjezd ani netušíš.“
    Blahoslav se nervózně podíval na hodinky a pohlédl na něj, když rychle promluvil: „No nic. Pozdravuj doma a nezapomeň navštěvovat matku!“
    „I ty pozdravuj doma! Ahoj!“ řekl Karel a díval se, jak jeho bratr spěchá.
    Karel jel pomalu na kole domů a zamyslel se. Že jeho bratr nešel na vlak, bylo naprosto jasné, protože nestál o to, aby telefonoval na nádraží. Kdyby chtěl jet rovnou domů, tak by tuto možnost s radostí uvítal. On ji však až příliš rázně odmítl. Co se ale stalo, že mi udělal přednášku o lidském charakteru? To není samo sebou…
    ,Nech to koňovi! Ten má větší hlavu,´ říkal si Karel v duchu.

    Asi tři dny nato Karel potkal ve městě Blahoslavova nejlepšího kamaráda a svého dobrého známého, Jiřího Joulánka.
    „Nazdar, Jirko!“ pozdravil jej.
    „Ahoj, Karle! Jak se daří?“
    „Kdyby na tom byla mamka líp, tak by to bylo úplně fajn. Ale co naděláme? I to patří k životu.“
    „A navštěvuješ ji, doufám,“ podotkl Jiří dost důrazně.
    „Doufáš správně. Ale proč o tom vůbec mluvíš?“
    „Já jen tak, že jsem o té záležitosti hovořil s vašim Blahoslavem.“
    „Potkali jste se, jak tu byl za ní zajetý?“ zeptal se Karel mimochodem.
    „Kdyby jen potkali?“ smál se Jiří. „Do příštího dne jsme spolu pařili v jednom polešovském sklípku. To bylo parádní šou.“
    „Utahuješ si ze mne, že?“ zeptal se Karel šokovaně.
    „Proč bych to dělal? Skutečně jsme si velice příjemně vypili a pobavili se,“ odvětil Jiří s úsměvem.
    Karla napadla otázka a také ji hned vyslovil: „To jste se potkali náhodou?“
    „Ale kde… To bylo naplánované. On si řekl, že když musí navštívit matku, tak to spojí i s něčím příjemnějším. A proč ne, když se to tak pěkně šiklo.“
    „Povídáš, mecheche,“ řekl Karel a pokýval hlavou.
    „A stálo to za to.“
    „Opravdu stálo…“
    Oba se usmáli, ale každý s úplně jinými myšlenkami. Krátce se pozdravili a rozloučili.

    A co to při tom setkání chtělo? Stačilo by, kdyby Blahoslav jen řekl, že má něco domluveného, a vůbec nemusel tak hloupě lhát. Místo toho ještě udělal kázání o charakteru čestného člověka a vymlouval se na neexistující nemoc své ženy. On tu svoji „svatost“ nezapře.




    Počet stran: 144

    Komentáře

    Přezdívka:
    Obsah komentáře:
    Komentář vložen: 1.11.2013 22:55P.F.Zarken |

    Ani, držím Ti palečky... *

    Komentář vložen: 13.08.2013 20:25ansí |

    Pavle, zkouším to skoro pokaždé. Teď jsem sice pár měsíců měla pauzu kvůli bakalářce, ale opět se k psaní vracím. :)

    Komentář vložen: 11.08.2013 22:18P.F.Zarken |

    Ahoj, Ani. V sobotu večer je soutěž v příbězích na 50 slov o jednu moji knížku. Zkusíš to? Díky Ti za hezký komentář... ☺

    Komentář vložen: 3.08.2013 20:35ansí |

    Pavle, tato ukázka se ti opravdu povedla. Mám s takovými lidmi, bohužel, dost zkušeností. :( Knihu si možná časem pořídím. :) Nechť tvá klávesnice pěkně klape! :)

    Komentář vložen: 9.07.2013 13:25P.F.Zarken |

    Nazdar, Jirko. Děkuji Ti a těším se. Hezkou dovolenou... ☺

    Komentář vložen: 8.07.2013 23:00jpe |

    Ahoj Pavle, kniha vypadá zajímavě, láká mě si ji pořídit. Až se vrátím z dovolené, tak si ji asi objednám. Samozřejmě gratuluji a přeji Ti to.

    Komentář vložen: 5.07.2013 20:34P.F.Zarken |

    Jsem rád, že se Ti líbí... *

    Komentář vložen: 5.07.2013 11:12zolik |

    Taky blahopřeji ke knize zolik ukázka je opravdu trefná.

    Komentář vložen: 4.07.2013 12:30P.F.Zarken |

    Jaroslave, ta druhá je pro širokou veřejnost nejvhodnější. Jsou v ní vymyšlené i skutečné příběhy.
    Já jsem to poslal v každém emailu zvlášť a správně, tak nevím.
    Díky Ti... *

    Komentář vložen: 3.07.2013 16:18revírník |

    Šikovný děda Kropáček, Pavle. Blahopřeji ke knížkám. Škoda, že to máš přehozené.

    Komentář vložen: 2.07.2013 23:43P.F.Zarken |

    Jani, děkuji Ti, ale tato ukázka patří ke knížce - Příběhy podle... ☺

    Komentář vložen: 2.07.2013 13:19nebrec |

    hezká ochutnávka, líbí se mi to, blahopřeju ke knize