Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Kniha: Příběhy podle...

Autor: Pavel Pojsl (P.F.Zarken)
Cena vč. DPH: 155,-

  • Objednat
  • Sdílej na Facebooku
    Autor o knize:

    Příběhy podle… je sbírka jedenadvaceti příběhů. Některé jsem skutečně zažil, a jiné vymyslel. Jsou různě promíchány, ale jasně označeny. Na závěr každé povídky jsem uvedl, o jaký původ jde. U skutečně prožitých jsem nic nepřidával, abych podal věrný obraz.



    Ukázka z knihy:

    Důchodcova radost


    Poslanci rokovali a rokovali, zda budou vypláceny třinácté důchody. Nakonec se to přece jen podařilo prosadit. Bylo to sice o vous, ale přece jenom.
    Karel Kropáček seděl u televize a sledoval zprávy. Když uviděl, že třináctý důchod byl schválen, tak se zaradoval, ale ne zase nějak moc. Znal to již velmi dobře, že když se na něco těšil, nestálo to za nic. Ozval se mu mobil, tak jej zvedl.
    „Dědečku, ahoj, jak se máš?“
    „Dobře se mám. Promiň, ale která ty jsi?“ zeptal se, jelikož několik jeho vnuček má podobný hlas.
    „Olinka, ty mě nepoznáváš? No teda… Ale já se nezlobím. Hlavně, že je ti dobře.“
    „A co se stalo, že se ozýváš po takové době, Olinko?“ zeptal se, ač tušil.
    „Ale, dědečku, vždyť je to nedávno… Už víš, co tě potkalo překrásného, dědečku?“
    „Nevím, o čem mluvíš, tak se vyjádři,“ odvětil děda a usmál se pod vousy.
    „Přece dostaneš třináctý důchod. To jsi rád, že jsem ti to oznámila já.“
    „Věděl jsem to, ale stejně jsi hodná.“
    „Dědečku, že mně dáš deset a ještě ti dva zůstanou…, prosím.“
    „Na co je tak nutně potřebuješ?“ ptá se děda Kropáček.
    „Nový počítač. Ten můj starý brzy vyhodím. Velice zlobí a nepůjde už opravit. Teda on by šel spravit, ale nevyplatí se to, víš, dědečku?“
    „No dobrá, dostaneš je.“
    Vnučka ho ještě chvíli chválila a rozloučili se.
    Vzápětí volal vnuk, že mu chybí na zahraniční brigádu tak asi jedenáct tisíc. Děda opět slíbil, že mu vyhoví.
    Tak se za večer ozvalo pět vnuček a čtyři vnuci. Všem slíbil finanční pomoc, jelikož je nechtěl zarmoutit. Již si říkal, že už volaly všechny vnučky a vnuci, tak by mohl mít konečně pokoj. Opět se mýlil. Ozval se i jeden synovec, který strašně naříkal, že nemá práci a jestli nesežene aspoň deset tisíc, tak si asi něco udělá. Starý dobrák slíbil i jemu.

    Děda si sedl a za dobré paměti začal na papíře počítat peníze, které slíbil z třináctého důchodu. Když to všechno spočítal, vyšlo mu sto pět tisíc. Zamyšleně si promnul plnovous. Šel a otevřel úložnou postel. Odemkl starou železnou pokladnu. Měl ji z doby, kdy dělal údržbáře a byla úředně odepsaná a vyhozená.
    Vzal do ruky starý těžký revolver. Prohlížel si ho, jako by jej viděl poprvé v životě. Otevřel válec skoro obřadně a zase jej zavřel. Zamyslel se nad tím, jak si osud s člověkem pohrává. Odložil jej bokem a sáhl na samé dno pokladny.
    V ruce držel objemnou obálku, na níž bylo napsáno: Staré pohledy.
    Jako svátost políbil ten papírový skvost.
    „Vidíš, vidíš, dědku, ty starý mezku. Dva měsíce si děláš výčitky svědomí, žes rodině nepřiznal čtvrt milionovou výhru ve sportce. Kde bys dneska byl?“
    Děda se usmál a obálku zase uschoval. Vyndá ji, až ten důchod dostane.
    Revolver potěžkal a uložil vedle obálky.
    Zamkl oba zámky na dva západy a šel si uvařit čaj.


    Počet stran: 166

    Komentáře

    Přezdívka:
    Obsah komentáře:
    Komentář vložen: 8.01.2014 9:27jpe |

    Ahoj/Dobrý den, rád bych nabídl možnost prodeje knihy v rámci akce "mezináridní den knihy a autorského práva", poddrobnosti jsou na nástěnce.

    Díky,

    Jirka Pešaut (JPE)

    Komentář vložen: 1.11.2013 22:54P.F.Zarken |

    Mám radost... *

    Komentář vložen: 20.10.2013 22:10Vithaey |

    Krásné už i obálka mne zaujala

    Komentář vložen: 23.07.2013 22:42P.F.Zarken |

    Děkuji Ti, Blani, a hodně štěstí při psaní i Tobě... ☺

    Komentář vložen: 22.07.2013 21:10kulajda |

    Obálka úžasná. Z jednoho příběhu nemohu soudit ale důležité je, že píšeš a my to čteme! Přeji hodně radosti nad literami!

    Komentář vložen: 7.07.2013 20:57hanaka |

    Mně je jedno, v jaké knize to je... vyjadřovala jsem se k povídce jako takové...

    Komentář vložen: 5.07.2013 20:33P.F.Zarken |

    Díky Ti, Jirko... *

    Komentář vložen: 5.07.2013 11:15zolik |

    Gratulace ku vydání zolik

    Komentář vložen: 4.07.2013 9:53P.F.Zarken |

    Ještě dodávám, že poslední odstavec považuji za dost důležitý.

    Komentář vložen: 4.07.2013 9:44P.F.Zarken |

    Níže jsem řekl, že z neobjasněných důvodů došlo k prohození ukázek. Psal jsem Adminovi.
    Že někde víc vysvětluji, někomu pasuje, a jinému nikoliv. Nikdo nevyhoví všem...

    Komentář vložen: 4.07.2013 8:53hanaka |

    A neznám ostatní příběhy... ale jde i o jejich výběr... o čem jsou.

    Komentář vložen: 4.07.2013 8:52hanaka |

    To ne, jde o podání, o zpracování. To se přece dá dělat různě. Ty si tam neodpustíš hodnocení a zbytečné poučování, není to takto jen popis situace...

    Komentář vložen: 3.07.2013 14:09P.F.Zarken |

    Tato ukázka patří mezi ty, v nichž jsem se držel faktů, jak to mám u skutečných příběhů ve zvyku. Navíc dělám tu slušnost, že všechna jména měním. To je špatné?

    Komentář vložen: 3.07.2013 0:17hanaka |

    No... já mám podobný dojem jako Nelisa. Ukázka působí poněkud mravoučně, což často nelibě vnímají nejen dospělí, ale už i děti. Ale každému, co se mu líbí a snad ti ta kniha dělá a bude dělat radost.
    Nikdo si tu "nedělá dobře", jen nemáme ve zvyku psát něco, co si doopravdy nemyslíme... mohl bys aspoń respektovat normálně a slušně napsané názory ostatních lidí...

    Komentář vložen: 2.07.2013 23:22P.F.Zarken |

    Děkuji Ti, Dani… *
    Nevím, proč došlo k záměně povídek.

    „Nejúžasnější“ kritička si zase dělá dobře.

    Komentář vložen: 2.07.2013 13:48Dani |

    A jéje, zas ty moje přesmičkypřeházený,já se toho snad nezbavím, pronásleduje mne to od ranných školních let...

    Komentář vložen: 2.07.2013 13:46Dani |

    Mně to jako "sepisování křivd" nepřipadá.
    Jsou to takové "momentky života".
    Takové,jak to v životě se někdy semele.
    Já vždycky si říkala, kam že na to ti spisovatelé chodí. Mnohkrát jsem se však na své vlastní kůži přečsdvěčřila, že ty největší a nejneuvěřitelnější zápletky a náměty píše život sám. Ty prostě jen tak vymyslet nejdou.
    Možná bez toho posledního odstavce že bych se i obešla, ale je to jen můj dojem.

    Komentář vložen: 2.07.2013 12:29nelisa |

    Obě knížky mají moc pěknou obálku, k tomu gratuluji.
    Jinak si myslím, že je moc fajn, když má člověk nějakého koníčka. A je vlastně úplně jedno, že v něm třeba není příliš dobrý. Důležité je, aby mu přinášel do života něco hezkého.
    U tohoto typu povídek (sepisování křivd) se však obávám efektu zcela opačného.