Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Kniha: Kdysi dávno v budoucnu

Autor: Jaroslav Konvička (rockwagram)
Cena vč. DPH: 102,-

  • Objednat
  • Sdílej na Facebooku
    Autor o knize:

    „Sbírka krátkých povídek a několika haiku, která se svým smyslem dotýká téměř všech stránek lidského života. Obsahuje příběhy z běžných mezilidských vztahů, situace vyvolané vlastnostmi člověka, ale také hluboce filosofické až duchovní povídky s lehkým závanem filosofie východu, převážně zenu."



    Ukázka z knihy:

    O budoucnosti



    Se slzami v očích se muž v nejlepších letech svěřoval svému moudrému
    dědovi, který za svůj dlouhý život viděl několik vladařů, slyšel o
    mnoha válkách, zažil období hojnosti, ale také dlouhá léta chudoby.
    Podle vesnických klepů údajně nikdo neznal jeho skutečné datum
    narození. Byl už opravdu velmi starý. Nikdy se však nedokázal zbavit
    pobaveného pohledu na svět.

    Zatímco jeho vnuk vyprávěl o svých bolístkách, stařec trpělivě naslouchal.

    ,,Dědečku, měl jsem to všechno tak hezky promyšleno, jenomže se
    vždycky musí něco stát! Nikdy nic není, jak si naplánuju. Poraď mi,
    prosím tě. Co mám dělat?''

    Stařec si povzdychl a pravil: ,,Nedělej nic. Jen vyčkávej a
    budoucnost se ti ukáže sama.''

    ,,Copak jsi mě neposlouchal, dědečku?'' spustil vnuk podrážděně.
    ,,Celá budoucnost se mi zhroutila!''

    ,,A víš proč se ti tvá budoucnost zhroutila?'' řekl stařec.
    ,,Protože sis ji naplánoval.''


    Umění být



    Kdysi dávno v budoucnu ležel na svém obvyklém místě pod Sluncem starý
    kocour, který strávil převážnou část svého života ve světě lidí. Čas
    od času si k němu odběhla koťata a prosila ho, aby jim o lidech
    vyprávěl. Kocour vždy pomalu zamhouřil očima, přehodil ocasem a
    spustil:

    ,,Ale co vám mám vyprávět. Já o nich pořádně nic nevím. Oni ti lidé
    jsou totiž nevyzpytatelní. Nikdy se nedá odhadnout, s čím přijdou
    příště. A vůbec nejvtipnější na nich je, že naše umění být většině z
    nich nic neříká. Pořád musejí něco dělat. Nějak se zabavit. A odvádí
    tím pozornost od skutečnosti.

    Pamatuji si například, jak zabíjeli ticho. Pokaždé, když přišli domů,
    zapnuli ty své mluvící přístroje - ty krabice s pohyblivými obrazy.
    Hlavně ať v místnosti není ticho! Jakoby se báli toho, co jim řekne
    vlastní stín.''

    ,,To vážně nedokážou být?'' zeptalo se jedno z koťat.

    ,,Většina ne.'' odpověděl kocour. ,,Jen někteří se to alespoň snaží
    naučit. Musí proto ale meditovat. Jsou tak primitivní. Dalo by se
    říci, že jich lituji. I jepice má ze života víc, než člověk. Oni se
    totiž velice snadno nechají strhnout proudy svých myšlenek. Ale to
    byste nevěřili jak! Není divu, že většina jejich prolémů se jim
    odehrává mezi ušima. Jsou zvyklí všechno hodnotit. Jeden o druhém
    nemají valného mínění, a často ani o sobě samém. Dokonce jsou schopni
    uvěřit tomu, že se nemají rádi. Tak se nechávají strhnout.''

    ,,A proč má jepice ze života víc, než člověk? Jepice přece žijí tak
    krátce.'' ptalo se kocoura jiné mládě.

    ,,Lidé se totiž neustále za něčím honí. Myslí si, že život je soutěž,
    kterou musejí vyhrát. A taky celý život propřemýšlí. Jsou vlastně v
    naprostém bezvědomí. Zato taková jepice, ta tu prostě je. Tohle si moc
    dobře zapamatujte. Jen pro případ, že byste s lidmi trávili moc času.
    Život není soutěž. Nejsou žádná vítězství, ani porážky. Neexistují
    výčitky! Život tu zkrátka je. Přesto však většina lidí hluboce věří v
    soutěžení, a účast na životě opomíjí. Proto jen vyhrávají, prohrávají
    a litují. Tak, teď už ale běžte koťata. Ať vás máma nemusí hledat. A
    buďte.



    Počet stran: 88

    Komentáře

    Přezdívka:
    Obsah komentáře:
    Komentář vložen: 1.02.2016 9:33rockwagram |

    Kousalka: Když si to člověk vyzkouší, tak zjistí, že to opravdu jde. Všechno prostě pod kontrolou mít nemůžeme. A starosti nepomůžou.

    Komentář vložen: 27.09.2015 16:45Kousalka |

    Nevim...nerikam, ze to nemas dobre sepsane...jenom nejak nevim...ono "budme a jenom nic neresme" tak libive zni...ale holt lide nejsou kocouri

    Komentář vložen: 5.07.2014 20:49veveruska64 |

    Naprosto jsi to o životě vystihla.
    Jinak to máš moc pěkně napsané.

    Komentář vložen: 21.06.2014 9:58MUMIE1946 |

    pěkně napsaná citová kniha

    Komentář vložen: 17.06.2014 8:43jeanssi |

    Líbí se mi. Gratuluji:)

    Komentář vložen: 29.03.2014 20:59Siminikki |

    Gratuluji Ti k vydání Tvé knihy. Přeji hodně dalších a podobných úspěchů.

    Komentář vložen: 17.03.2014 20:58toninamoll |

    Moc gratuluji k vydání Tvojí knihy. Přeji hodně osobního štěstí*

    Komentář vložen: 16.03.2014 10:19zolik |

    Gratuluji k vydání knížky zolik

    Komentář vložen: 14.03.2014 22:26kddkm |

    Pěkné!

    Komentář vložen: 13.03.2014 22:21rockwagram |

    Že děkuju :)

    Komentář vložen: 11.03.2014 16:13Kaliane |

    gratuluji :)