Kniha: Robin Kyber a strana nepřátel školy

Ukázka z knihy:

Druhý den ráno, při snídani, zaznělo hlášení:
„Studenti, Robin Kyber, Brian Leary a Hilary Moredanová, nechť se v devět hodin dostaví do ředitelny. Děkuji. Cha cha. Já jim to vy-tmavím, frackům pitomým. Ti budou koukat, kdo je to Christopher Simple. Jó! Já jsem king kong a oni jen malí vesničané. Že jsem tvůj king kong, miláčku?“
Najednou se ozval hlas profesorky Wetrubberové:
„Zlato, nenechals ten mikrofon zapnutý?“
„Do prkýnka!“ zaklel a honem to vypnul.
Studenti ve velké síni se rozřechtali.
„Jen klid!“ okřikla je doktorka Fischerová. „Pan king kong - ehm - totiž ředitel si jistě jen dělal srandu.“
Rozřechtali se ještě víc. Kdyby si kong dělal srandu, museli by chodit po stropě a jíst nábytek posypaný pilinami.
Tak jako tak, následky jsou tady. Otázkou zůstává, kterej chytrák Simplea upozornil na Briana a Hilary. Dobrá zpráva je, že přijdou o první hodinu, ta špatná, že ji budou muset strávit v ředitelně. V devět hodin se tam tedy vydali. Zazvonili na zvonek a na obrazovce se opět objevila malá karikatura ředitele.
„Přejete si?“ zeptala se.
„Robin Kyber, Brian Leary a Hilary Moredanová se hlásí k panu řediteli,“ nahlásil Robin a zasalutoval.
„Vstupte, prosím,“ pustila je postavička. „Přeji hezký den!“
„Přát můžeš,“ řekl Brian.
Vešli do chodby, přejely je skenery a vstoupili do ředitelny.
„Sedněte si,“ poručil jim Simple a ukázal na tři židle.
Vedle něj stála profesorka Wetrubberová.
„Už nemáte žádná pokušení?“ optal se radši Robin.
„Ne. Musím k tomu přistupovat s rozumem. Co se stalo, stalo se. Teď to musíme dořešit. Musím se vám k něčemu přiznat. Konečně se cítím jako vládce.“
„To už víme z toho hlášení,“ řekla Hilary. „Můžete přejít k věci?“
„Jistě,“ řekl Simple. „Nemusím vám snad připomínat události posledních dnů. Celá škola se najednou vzbouřila. Začala na profesorech praktikovat srandičky a tím se osvobozovat od vyučování. Zdálo, že s tím nic nedělám, ale já se celou dobu snažil zjistit původce. Až pád dní před Šíleným dnem schválností mě profesorka Wetrubberová upozornila na konkurz, který jste vy dva pořádali na začátku školního roku.“
Ukázal na Robina a Briana.
„O tom vašem rozpadu jste trochu lhali,“ podotkla Wetrubberová, která se tvářila pěkně naštvaně.
„Správně,“ pokračoval Simple. „Profesorce jste nahlásili ‚Studentský nábor šikulů‘, ale váš pravý název je ‚Strana Nepřátel Školy‘!“
„Kdo vám tohle vykecal?“ rozzlobil se Robin.
„Jeden důvěryhodný anonymní student jménem Ian Malcolm,“ oznámil ředitel.
Bylo mu naprosto jedno, jestli chce zmíněný zůstat v anonymitě nebo ne. Jak známo, řediteli na lidech vůbec nezáleží.
„Kdo?“
„Byl na konkursu!“ vzpomněl si Brian. „Chtěl hrozně vstoupit mezi nás, ale nevyhovoval. Museli ho vyvézt. Vzpomínáš?“
„No jasně,“ vzpomněl si Robin. „Ten hajzlík!“
„Jak jste přišel na mě?“ vyhrkla Hilary.
„Upozornil mě na vás jeden hoch z Talentu,“ vysvětlil Simple. „Jeho jméno vám nemůžu říct. Řekl mi však, že mu udělalo radost mi pomoci.“
„Saint,“ řekli svorně.
Tentokrát se ředitel bál Christianova otce.
„Vyvodím z toho tedy důsledky,“ prohlásil Simple.

počet stran: 474